Martin Šimsa, Fenomén Hejdánek aneb Hejdánek jako filosofický problém
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
01.jpg
====================
Martin Simsa Fenomin Hejdánek and Hejpeinek jako Helocatola! зако problém 8.5.1987 5 str.
01.jpg
====================
Martin Simsa Fenomin Hejdánek and Hejpeinek jako Helocatola! зако problém 8.5.1987 5 str.
====================
02.jpg
====================
02.jpg
====================
Fenomén Hejdánek aneb Hejdánek jako filosofický problém
Autor tohoto textu není odborný a erudovaný filosof. Proto
nečekejte filosofické pojednání či studii. To co máte před sebou
je nejspíše informace. Filosofie mě zajímá a přitahuje a protože
v živé podobě jsem se s ní setkal právě v osobnosti a podání
Hejdánka, nemůžu obejít bez povšimnutí skutečnost, že právě v
těchto dnech má 60 let.
Kde se Hejdánek vyskytuje? Nachází se v Praze, dříve na Vino-
hradech, nyní na Žižkově. S ním a s filosofií se lze setkat přímo
v bytě, kde pobývá a to buď v rozhovoru s ním, s jeho kolegy a
přáteli, původu českého právě tak jako původu západoevropského
či amerického, a filosofie-lačnými žáky nejrůznějšího věku. Lze
si ovšem přečíst či půjčit k přečtení články a studie feho/pokud
je má či knihy četných filosofů současných i minulých. Předmětem
rozhovoru se zde nestává pouze filosofie, ale i teologie, věda,
umění, společenská a politická situace.
Než se však více přiblížíme vlastnímu předmětu textu, musíme
popsat Hejdánkovo osvětí. Patří k němu jeho žena Heda, dcery Petra,
Jana, Štěpána a Martina a přibývající počet vnoučat. K pravým
jsoucnům v jeho trvalé blízkosti ještě patří kocour Kirké a rost-
linstvo, které však přestěhováním z Vinohrad na Žižkov doznalo
značnou redukci. Z nepravých jsoucen je nutno zmínit filosofické
knihy, magnetofonové kazety a mikrofilmy zde se filosofie ukládá
a konzervuje.
Na tomto místě snad neuškodí trochu historie. Pochází z evan-
gelické rodiny. Jeho otec byl sociálním demokratem, velmi kritic-
kým ke komunistům, nabádal ho k opatrnosti /viz Dopisy příteli,
Rozhovor s Jiřím Rumlem, 1981/. S filosofií se setkal v dílech
T.G.Masaryka a E.Rádla. Za zmínku stojí, že v roce 1942, v 17
letech na stroji opsal Rádlovu Útěchu z filosofie. Se svými živými
učiteli se setkal po válce, na půdě Akademické Ymcy. Byli to
J.L.Hromádka, Božena Komárková, J.B.Souček a Jan Patočka. V Ymce
se i seznámil s Jakubem Trojanem, Bedřichem Löwensteinem, Janem
Šimsou, Janem Dusem a dalšími, kteří se stali životními druhy
v zápase o víru, křesťanství i filosofii v poválečné českosloven-
ské skutečnosti. Po válce se orientoval doleva, měl velmi blízko
ke komunistům, ale zůstával křesťanem a demokratem. Byl mezi
studenty, kteří šli žádat prezidenta Beneše, aby demisi nepřijí-
mal. K prezidentovi však nedošli, protože do nich střelili mili-
X
X
X
====================
03.jpg
====================
2 cionáři a oni se rozprchli. Mezi studenty byl i Jakub Trojan, kterému bylo hloupé utíkat a tak si týden poseděl ve vězení. Hejdánek X začal studovat matematiku, která ho však neuspokojovala a tak přešel na filosofii, kde se jeho učiteli stali J.B.Kozák a Jan Patočka. Ti ho uváděli do filosofické problematiky a učili filosoficky myslet a pracovat. Jak ale sám říká, nejdůležitějším orientačním bodem pro něho v té době byl J.L.Hromádka. Hromádka vyhlásil program: Ano k socialismu, zůstat křesťanem, zastávat se těch kterým se děje křivda a nespravedlnost, kritizovat chyby a nedostatky. Jak ale Hejdánek píše ve svém spisku J.L.Hromádka a jeho omyly /Svazky pro dialog 1981/: Hromádka sám tomuto programu nedostál. Koncedoval řežimu příliš mnoho a jeho kritika byla příliš slabá. Hejdánek se stal známým svými diskusemi na filosofické fakultě, kde otevřeně vystupoval jako křesťan a nemarxista, kterému také jde o socialismus. S J.L.Hromádkou se rozešel v postoji k maďarským událostem a později v mnoha jiných názorech a otázkách. Zůstával však s ním v dialogu spolu se svými druhy-teology, z nichž kromě výše zmíněných nutno jmenovat ještě Milana Balabána, Jaroslava Pfanna, Alfréda Kocába, Jiřího Vébra, Jana Čapka a další, s nimiž vytvořil v roce 1958 teologickou skupinu "Nová orientace", jíž šlo o současnou a aktuální interpretaci evangelia do přítomné společenské a politické situace. Kromě domácích teologů již jmenovaných se opírali o zkušenost německé vyznavačské církve a hlavně jejího teologa Ditriecha Bonhoeffra. Mluvili o tzv civilní, nenáboženské inteppretaci evangelia. Hejdánek je založením vědec-badatel. A tak se současně zabývá i biologií, chemií, kosmologií apod. Od konce 50.let publikoval v Křesťanské revue. Od roku 1963 začíná publikovat i když má problémy's centurou ve Vesmíru, Plameni a později v prvním nemarxistickém časopise Tvář. Do roku 1970 mu vyšlo 117 článků a studií. V roce 1968 byl přijat na Filosofický ústav "jako chodící důkaz, že marxisti nevymřeli" a zde setrval necelé tři roky. Jedinou dobu, kdy mohl oficiálně pracovat podle své odborné kvalifikace. Že nesouhlasil se srpnovou okupací snad ani nemusím zmiňovat. V roce 1969 byl ustavujícím členem Ligy pro lidská prává. V roce 1971 byl v rámci reorganizace propuštěn z Filosofického ústavu a brzy poté i uvězněn, protože se po krátkou dobu v jeho bytu vyskytoval kufr letáků informující občany o ústavní možnosti nevolit. Ve vězení strávil 5 a 1/2 měsíce a psal zde pro svou dceru Janu Úvod do dějin filosofie. Své věznění si v Dopisech příteli pochvaloval, protože měl konečně pocit, že je X x
03.jpg
====================
2 cionáři a oni se rozprchli. Mezi studenty byl i Jakub Trojan, kterému bylo hloupé utíkat a tak si týden poseděl ve vězení. Hejdánek X začal studovat matematiku, která ho však neuspokojovala a tak přešel na filosofii, kde se jeho učiteli stali J.B.Kozák a Jan Patočka. Ti ho uváděli do filosofické problematiky a učili filosoficky myslet a pracovat. Jak ale sám říká, nejdůležitějším orientačním bodem pro něho v té době byl J.L.Hromádka. Hromádka vyhlásil program: Ano k socialismu, zůstat křesťanem, zastávat se těch kterým se děje křivda a nespravedlnost, kritizovat chyby a nedostatky. Jak ale Hejdánek píše ve svém spisku J.L.Hromádka a jeho omyly /Svazky pro dialog 1981/: Hromádka sám tomuto programu nedostál. Koncedoval řežimu příliš mnoho a jeho kritika byla příliš slabá. Hejdánek se stal známým svými diskusemi na filosofické fakultě, kde otevřeně vystupoval jako křesťan a nemarxista, kterému také jde o socialismus. S J.L.Hromádkou se rozešel v postoji k maďarským událostem a později v mnoha jiných názorech a otázkách. Zůstával však s ním v dialogu spolu se svými druhy-teology, z nichž kromě výše zmíněných nutno jmenovat ještě Milana Balabána, Jaroslava Pfanna, Alfréda Kocába, Jiřího Vébra, Jana Čapka a další, s nimiž vytvořil v roce 1958 teologickou skupinu "Nová orientace", jíž šlo o současnou a aktuální interpretaci evangelia do přítomné společenské a politické situace. Kromě domácích teologů již jmenovaných se opírali o zkušenost německé vyznavačské církve a hlavně jejího teologa Ditriecha Bonhoeffra. Mluvili o tzv civilní, nenáboženské inteppretaci evangelia. Hejdánek je založením vědec-badatel. A tak se současně zabývá i biologií, chemií, kosmologií apod. Od konce 50.let publikoval v Křesťanské revue. Od roku 1963 začíná publikovat i když má problémy's centurou ve Vesmíru, Plameni a později v prvním nemarxistickém časopise Tvář. Do roku 1970 mu vyšlo 117 článků a studií. V roce 1968 byl přijat na Filosofický ústav "jako chodící důkaz, že marxisti nevymřeli" a zde setrval necelé tři roky. Jedinou dobu, kdy mohl oficiálně pracovat podle své odborné kvalifikace. Že nesouhlasil se srpnovou okupací snad ani nemusím zmiňovat. V roce 1969 byl ustavujícím členem Ligy pro lidská prává. V roce 1971 byl v rámci reorganizace propuštěn z Filosofického ústavu a brzy poté i uvězněn, protože se po krátkou dobu v jeho bytu vyskytoval kufr letáků informující občany o ústavní možnosti nevolit. Ve vězení strávil 5 a 1/2 měsíce a psal zde pro svou dceru Janu Úvod do dějin filosofie. Své věznění si v Dopisech příteli pochvaloval, protože měl konečně pocit, že je X x
====================
04.jpg
====================
3 na správném místě. Pocitoval metafyzickou vinu tváří v tvář lidem, kteří v 50. letech seděli 12, 15, i 17 let. "Svoboda i otroctví jsou nedělitelné" /Dopisy příteli/. Byl odsouzen k 9 měsícům nepodmíněně, ale díky amnestii už podruhé do vězení nešel. Až do roku 1976 pořádal pro teblogy a zájemce minisemináře, v nichž se hlavně zabýval vztahem vědy a víry. Byl jedním ze zekladatelů Charty 77 a po smrti Jana Patočky se stal jejím mluvčím a tuto funkci nesl na svých bedrech odvážným a úctyhodným způsobem 16 měsíců. Začal psát Dopisy příteli, v nichž se vyjadřoval veřejně k mnoha žhavým společenským, kulturním a politickým problémům. Tyto dopisy psal více než 3 roky. V roce 1980 navázal na Tominovy semináře a pořádá je každé pondělí ve svém bytě. Vykládá zde buď svou filosofii anebo zde hostují filosofové zahraniční nejvíce je Francouzů a Holandanů, ale jezdí sem i Angličané, Švýcaři, Belgičané, Američané, Západní Němci. Byla zde i taková filosofická t esa jako Rico, Vernaan, Derrida, Rorty, T.Nagel, de Boehr a další. Od vzniku Charty je podrobován čas od času policejním šikanám, voláván na výslechy, má za sebou několik 48 hodin policejní vazby a byly i doby, kdy k jeho osvětí patřili dva policisté stojící před bytem a kontrolující OP návštěvníků. Nejeden zahraniční host byl vyhoštěn ze země. Hejdánek však pokračuje dál a v poslední době má dokonce pocit, že se trochu oteplilo, přesto že sedí jeho blízký přítel Jan Dus. 24 A co jeho filosofie? Navazuje na pojetí pravdy, jak ji chápali, pojímali a vykládali T.G.Masaryk, Emanuel Rádl, J.L.Hromádka a jeho učitel J.B.Kozák. Se svou filosofií na něj měl největší vliv Emanuel Rádl. Jeho pojetí pravdy také věnoval svou disertační práci. Z filosofů zahraničních to byl zpočátku A.N.Whitehead, který je slavný svým učením o kontextu. Ten má pravděpodobně i na svědomí, že Hejdánek nechal matematiky a šel studovat filosofii. Učil ho také Jan Patočka. Ten ho učil filosoficky číst, rozebírat text, filosoficky myslet. Uznával a obdivoval Patočkovu úroveň, skvělé interpretační schopnosti, ale nestal se fenomenologem jako naprostá většina Patočkových žáků. Šel svou vlastní cestou. Řadu let se zabýval výtvořením křesťanské filosofie. Nešlé mu však o filosofii postavenou na křesťanských základech, ale o filosofický, a to odborně a vědecky filosofický přístup k víře, evangeliu a křesťanství. Filosoficky interpretoval skutečnosti podle obedného mínění náležející teologům. Ve své filosofii chodil po zemi a ptal se po člověku, po bližním. XX
04.jpg
====================
3 na správném místě. Pocitoval metafyzickou vinu tváří v tvář lidem, kteří v 50. letech seděli 12, 15, i 17 let. "Svoboda i otroctví jsou nedělitelné" /Dopisy příteli/. Byl odsouzen k 9 měsícům nepodmíněně, ale díky amnestii už podruhé do vězení nešel. Až do roku 1976 pořádal pro teblogy a zájemce minisemináře, v nichž se hlavně zabýval vztahem vědy a víry. Byl jedním ze zekladatelů Charty 77 a po smrti Jana Patočky se stal jejím mluvčím a tuto funkci nesl na svých bedrech odvážným a úctyhodným způsobem 16 měsíců. Začal psát Dopisy příteli, v nichž se vyjadřoval veřejně k mnoha žhavým společenským, kulturním a politickým problémům. Tyto dopisy psal více než 3 roky. V roce 1980 navázal na Tominovy semináře a pořádá je každé pondělí ve svém bytě. Vykládá zde buď svou filosofii anebo zde hostují filosofové zahraniční nejvíce je Francouzů a Holandanů, ale jezdí sem i Angličané, Švýcaři, Belgičané, Američané, Západní Němci. Byla zde i taková filosofická t esa jako Rico, Vernaan, Derrida, Rorty, T.Nagel, de Boehr a další. Od vzniku Charty je podrobován čas od času policejním šikanám, voláván na výslechy, má za sebou několik 48 hodin policejní vazby a byly i doby, kdy k jeho osvětí patřili dva policisté stojící před bytem a kontrolující OP návštěvníků. Nejeden zahraniční host byl vyhoštěn ze země. Hejdánek však pokračuje dál a v poslední době má dokonce pocit, že se trochu oteplilo, přesto že sedí jeho blízký přítel Jan Dus. 24 A co jeho filosofie? Navazuje na pojetí pravdy, jak ji chápali, pojímali a vykládali T.G.Masaryk, Emanuel Rádl, J.L.Hromádka a jeho učitel J.B.Kozák. Se svou filosofií na něj měl největší vliv Emanuel Rádl. Jeho pojetí pravdy také věnoval svou disertační práci. Z filosofů zahraničních to byl zpočátku A.N.Whitehead, který je slavný svým učením o kontextu. Ten má pravděpodobně i na svědomí, že Hejdánek nechal matematiky a šel studovat filosofii. Učil ho také Jan Patočka. Ten ho učil filosoficky číst, rozebírat text, filosoficky myslet. Uznával a obdivoval Patočkovu úroveň, skvělé interpretační schopnosti, ale nestal se fenomenologem jako naprostá většina Patočkových žáků. Šel svou vlastní cestou. Řadu let se zabýval výtvořením křesťanské filosofie. Nešlé mu však o filosofii postavenou na křesťanských základech, ale o filosofický, a to odborně a vědecky filosofický přístup k víře, evangeliu a křesťanství. Filosoficky interpretoval skutečnosti podle obedného mínění náležející teologům. Ve své filosofii chodil po zemi a ptal se po člověku, po bližním. XX
====================
05.jpg
====================
4 V 60.letech se znovu pustil do diskuse s marxisty. Především fandil Karlu Kosíkovi, ale reagoval i na knihy Milana Machovce, Lubomíra Nového či Miro Kusého. Sám měl Marxe důkladně pročteného a šlo mu o jeho filosofickou a ne ideologickou interpretaci. Z mladého Marxe vyinterpretoval jeho kritiku předmětného myšlení a přístup subjektu ke skutečnosti, které drží dodnes. 8 Hejdánek sám filosofuje především ve dvou filosofických oblastech ontologii věda o tom, co je jsoucí, a gnoseologii jak subjekt poznává. Pokusím se velmi stručně narýsovat jeho filosofie. Filosofii rozumí jako reflexi. A to reflexi jakékoli lidské činnosti. A zovšem také reflexi lidského uvažování, myšlení, tedy reflexi reflexe. Tato reflexe může mít několik pater aby byla filosofická potřebuje aspoň tři. Aby mohl subjekt reflektovat sám sebe, potřebuje mít odstup, nechat se za sebou. To vyčnívá, trčí ze sebe. Subjekt se dostává do vytržení extaze. A v extazi se může setkat s Pravdou, v novější verzi s ryzí nepředmětností. A Pravda, či ryzí nepředmětnost to jest, která tento subjekt zakládá. Hejdánek rovněž rozbíjí pro metafyzickou tradici běžný model subjekt objekt. Místo objektu zavádí pojem předmět. A předmět je dvojí ontický tj. jsoucí a intencionální tj. myšlený. Subjekt. se vztahuje ke skutečnosti akcí. Akce je zvnějšňování čili zpředmětňování subjektu. Tak se dostáváme k události. Nejnižší události jsou primordiální události. Události reagují na sebe a také zde se ustavuje subjekt. Ale víte co, raději si to přečtěte v originále. 2 Hejdánek rovněž rozlišuje mezi křesťanstvím a náboženstvím. Tvrdí, že křesťanství není náboženstvím. Náboženství je v podstatě vázané na mytické myšlení. Křesťanství přejalo židovské pojetí času a dějin a je charakteristické svou otevřeností vůči budoucnosti nadějí. Ve svém pojetí křesťanství klade důraz na prorockou tradici. "Chci milosrdenství a ne oběti" říká prorok Izaiáš. "Zastaňte se vdov a sirotků. Dopomozte slabým a ukřivděným k právu" říkají takřka všichni proroci. Do roku 1977 byl ostrým kritikem ČCE, své mateřské církve, dnes nad ní spíše mává rukou. Ve své filosofii se vyhýbá pojmu Boha. Říká, že nelze o Bohu říci, že je, xx protože tím z Boha děláme jsoucnó. Proto pojem Boha nahrazoval nejprve pojmem Pravdy, později pojmem nepředmětná skutečnost a ve svých posledních textech mluví o ryzí nepředmětnosti. Moje námitka vůči tomuto nahrazování pojmu Boha je, že jeho nové pojmy jsou stále abstraktnější a bezobsažnější, přestože jeau vědečtější.
05.jpg
====================
4 V 60.letech se znovu pustil do diskuse s marxisty. Především fandil Karlu Kosíkovi, ale reagoval i na knihy Milana Machovce, Lubomíra Nového či Miro Kusého. Sám měl Marxe důkladně pročteného a šlo mu o jeho filosofickou a ne ideologickou interpretaci. Z mladého Marxe vyinterpretoval jeho kritiku předmětného myšlení a přístup subjektu ke skutečnosti, které drží dodnes. 8 Hejdánek sám filosofuje především ve dvou filosofických oblastech ontologii věda o tom, co je jsoucí, a gnoseologii jak subjekt poznává. Pokusím se velmi stručně narýsovat jeho filosofie. Filosofii rozumí jako reflexi. A to reflexi jakékoli lidské činnosti. A zovšem také reflexi lidského uvažování, myšlení, tedy reflexi reflexe. Tato reflexe může mít několik pater aby byla filosofická potřebuje aspoň tři. Aby mohl subjekt reflektovat sám sebe, potřebuje mít odstup, nechat se za sebou. To vyčnívá, trčí ze sebe. Subjekt se dostává do vytržení extaze. A v extazi se může setkat s Pravdou, v novější verzi s ryzí nepředmětností. A Pravda, či ryzí nepředmětnost to jest, která tento subjekt zakládá. Hejdánek rovněž rozbíjí pro metafyzickou tradici běžný model subjekt objekt. Místo objektu zavádí pojem předmět. A předmět je dvojí ontický tj. jsoucí a intencionální tj. myšlený. Subjekt. se vztahuje ke skutečnosti akcí. Akce je zvnějšňování čili zpředmětňování subjektu. Tak se dostáváme k události. Nejnižší události jsou primordiální události. Události reagují na sebe a také zde se ustavuje subjekt. Ale víte co, raději si to přečtěte v originále. 2 Hejdánek rovněž rozlišuje mezi křesťanstvím a náboženstvím. Tvrdí, že křesťanství není náboženstvím. Náboženství je v podstatě vázané na mytické myšlení. Křesťanství přejalo židovské pojetí času a dějin a je charakteristické svou otevřeností vůči budoucnosti nadějí. Ve svém pojetí křesťanství klade důraz na prorockou tradici. "Chci milosrdenství a ne oběti" říká prorok Izaiáš. "Zastaňte se vdov a sirotků. Dopomozte slabým a ukřivděným k právu" říkají takřka všichni proroci. Do roku 1977 byl ostrým kritikem ČCE, své mateřské církve, dnes nad ní spíše mává rukou. Ve své filosofii se vyhýbá pojmu Boha. Říká, že nelze o Bohu říci, že je, xx protože tím z Boha děláme jsoucnó. Proto pojem Boha nahrazoval nejprve pojmem Pravdy, později pojmem nepředmětná skutečnost a ve svých posledních textech mluví o ryzí nepředmětnosti. Moje námitka vůči tomuto nahrazování pojmu Boha je, že jeho nové pojmy jsou stále abstraktnější a bezobsažnější, přestože jeau vědečtější.
====================
06.jpg
====================
5 Ještě zmíním že z filosofů 19. století ho obzvláště zajímají Sören Kierkegaard, Friedrich Nietzsche, Ludwig Feuerbach a již zmíněný Karel Marx. Z toho s oblibou cituje útoky proti cenzuře a policejnímu státu. V 60.letech se mu stali obzvláště blízcí existencialista Karl Jaspers a vědec-jezuita Teilhard de Chardin. V poslední době přichází i více na chut Martinu Heideggerovi a Edmundu Husserlovi. Je však hluboce zakotven v české filosofii, ke které se hlásí a za kterou se nestydí. Mělo by zde ještě být řečeno aspoň pár slov o jeho vztahu k věcem veřejným a k politice. Je vyznavačem tzv. nepolitické pobitiky. Tento pojem první začal užívat Karel Havlíček Borovský, od něho ho převzal T.G.Masaryk. Jde mu o nemocenskou politiku. Stará se o věci veřejné, kritizuje nedemokratické metody, povzbuzuje občanskou iniciativu a stát odkazuje do jeho mezí. Jeho politické názory je možné si přečíst hlavně v Dopisech příteli /1977-1980/, Perspektivy demokracie a socialismu ve východní Evropě /1978/, Rozhovoru s Jiřím Rumlem /1981/. Tímto končí text, který se vlastně nedostal přes první půlku svého z názvu. Bude to asi tím, že Hejdánek je filosof těžko zařaditelný a také tím, že jsem si ukousl příliš velké sousto. Snad někdy později. Filosofii zdar! Brno, 8. května 1987 Martin Šimsa
06.jpg
====================
5 Ještě zmíním že z filosofů 19. století ho obzvláště zajímají Sören Kierkegaard, Friedrich Nietzsche, Ludwig Feuerbach a již zmíněný Karel Marx. Z toho s oblibou cituje útoky proti cenzuře a policejnímu státu. V 60.letech se mu stali obzvláště blízcí existencialista Karl Jaspers a vědec-jezuita Teilhard de Chardin. V poslední době přichází i více na chut Martinu Heideggerovi a Edmundu Husserlovi. Je však hluboce zakotven v české filosofii, ke které se hlásí a za kterou se nestydí. Mělo by zde ještě být řečeno aspoň pár slov o jeho vztahu k věcem veřejným a k politice. Je vyznavačem tzv. nepolitické pobitiky. Tento pojem první začal užívat Karel Havlíček Borovský, od něho ho převzal T.G.Masaryk. Jde mu o nemocenskou politiku. Stará se o věci veřejné, kritizuje nedemokratické metody, povzbuzuje občanskou iniciativu a stát odkazuje do jeho mezí. Jeho politické názory je možné si přečíst hlavně v Dopisech příteli /1977-1980/, Perspektivy demokracie a socialismu ve východní Evropě /1978/, Rozhovoru s Jiřím Rumlem /1981/. Tímto končí text, který se vlastně nedostal přes první půlku svého z názvu. Bude to asi tím, že Hejdánek je filosof těžko zařaditelný a také tím, že jsem si ukousl příliš velké sousto. Snad někdy později. Filosofii zdar! Brno, 8. května 1987 Martin Šimsa