This text explores the perceived crisis in contemporary philosophy and the responsibility of thinkers to clarify its nature. The author distinguishes between two primary responses to this situation: consciously seeking a substitute for philosophy by establishing entirely new foundations, or attempting to reform philosophical work by continuing the tradition in a new way. The distinction between these approaches often depends on how one defines true philosophy. A central theme is the necessity of deep reflection, which is the only tool capable of revealing whether an intellectual endeavor remains within the philosophical realm or departs from it. The author suggests that the most effective way to address the crisis is to conceptualize philosophy itself as a continuous, renewed reflection on one's own thinking. By adopting this view, further intellectual developments can be understood as new stages of philosophy rather than its rejection. This approach allows for a more profound recognition of the current historical crisis while preserving the possibility of continued philosophical work in the modern age.
Filosofie a reflexe
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 2. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Filosofie a reflexe
Rozšířené rozpoznání (snad ne pouhý dojem), že filosofie je v krizi, klade na každého filosofujícího jako nárok a povinnost vyjasnění, v čem ta krize spočívá a co s tím současný myslitel může a má podniknout. Důležité je především vyjasni, co to je filosofie, a podle toho se k tradici filosofujících myslitelů přihlásit a při všem úsilí o nápravu na tu tradici navazovat, anebo ji ponechat jen historikům filosofie a dále v ní nepokračovat, nýbrž založit něco nového. A tak dochází k tomu, že někteří vědomě hledají za filosofii náhradu, zatímco jiní ji považují za nenahraditelnou, ale nanejvýš potřebnou nápravy. Rozdíl mezi obojím pokusem o řešení spočívá v tom, že na jedné straně jde o zavržení samotných základů filosofického myšlení a o hledání (a ustavování) základů nových, zatímco v druhém případě o novou koncepci samotné filosofické práce, která se dosavadní tradice nezříká, ale chce v ní novým způsobem pokračovat. Ten rozdíl by se však mohl jevit jako zdánlivý a ve skutečnosti vlastně totožný, protože tu všechno závisí na tom, co za ,skutečnou‘ či ,pravou‘ filosofii považujeme, co tím slovem označujeme. Máme-li se pak rozhodnout, co rozumíme filosofováním a filosofií, musíme podniknout něco, čemu se říká reflexe. Jenom ta může odhalit, zda svým počinem filosofovat přestáváme nebo zda se hodláme pokoušet o filosofování nové. A tak se musíme zeptat, zfs takovou reflexi můžeme podniknout nefilosoficky nebo zase jenom filosoficky. Bude proto nejlépe, když samu filosofii pojmeme jako ustavičnou, vždy znovu podnikanou reflexi svého myšlení (neboť filosofie je záležitostí myšlení), a tak se zbavíme nutnosti své další kroky chápat jako zamítnutí filosofie, nebo spíše jako novou etapu filosofického myšlení. Můžeme pak lépe či hůře rozpoznávat, nakolik je filosofické myšlení a filosofie vůbec v současné dějinné chvíli v krizi.
(Praha, 190227-1.)