Text pojednává o pociťované krizi současné filosofie a o úkolu myslitele tuto situaci kriticky reflektovat. Autor rozlišuje mezi dvěma hlavními přístupy k řešení této situace: vědomým hledáním náhrady za filosofii skrze ustavení zcela nových základů a snahou o reformu filosofické práce, která na tradici navazuje novým způsobem. Rozdíl mezi těmito cestami je však často dán jen tím, co konkrétně považujeme za pravou filosofii. Ústředním motivem textu je potřeba hluboké reflexe, která jediná dokáže odhalit skutečnou povahu našeho myšlenkového úsilí. Autor navrhuje, že nejlepším východiskem je pojmout filosofii jako neustálou a vždy znovu podnikanou reflexi vlastního myšlení. Tímto způsobem se lze vyhnout nutnosti filosofii jako takovou zavrhnout a namísto toho ji chápat jako proces procházející novými etapami. Tato perspektiva umožňuje lépe porozumět povaze současné dějinné krize a otevírá prostor pro autentické pokračování filosofické práce v dnešním světě.
Filosofie a reflexe
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 2. 2019
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2019
Filosofie a reflexe
Rozšířené rozpoznání (snad ne pouhý dojem), že filosofie je v krizi, klade na každého filosofujícího jako nárok a povinnost vyjasnění, v čem ta krize spočívá a co s tím současný myslitel může a má podniknout. Důležité je především vyjasni, co to je filosofie, a podle toho se k tradici filosofujících myslitelů přihlásit a při všem úsilí o nápravu na tu tradici navazovat, anebo ji ponechat jen historikům filosofie a dále v ní nepokračovat, nýbrž založit něco nového. A tak dochází k tomu, že někteří vědomě hledají za filosofii náhradu, zatímco jiní ji považují za nenahraditelnou, ale nanejvýš potřebnou nápravy. Rozdíl mezi obojím pokusem o řešení spočívá v tom, že na jedné straně jde o zavržení samotných základů filosofického myšlení a o hledání (a ustavování) základů nových, zatímco v druhém případě o novou koncepci samotné filosofické práce, která se dosavadní tradice nezříká, ale chce v ní novým způsobem pokračovat. Ten rozdíl by se však mohl jevit jako zdánlivý a ve skutečnosti vlastně totožný, protože tu všechno závisí na tom, co za ,skutečnou‘ či ,pravou‘ filosofii považujeme, co tím slovem označujeme. Máme-li se pak rozhodnout, co rozumíme filosofováním a filosofií, musíme podniknout něco, čemu se říká reflexe. Jenom ta může odhalit, zda svým počinem filosofovat přestáváme nebo zda se hodláme pokoušet o filosofování nové. A tak se musíme zeptat, zfs takovou reflexi můžeme podniknout nefilosoficky nebo zase jenom filosoficky. Bude proto nejlépe, když samu filosofii pojmeme jako ustavičnou, vždy znovu podnikanou reflexi svého myšlení (neboť filosofie je záležitostí myšlení), a tak se zbavíme nutnosti své další kroky chápat jako zamítnutí filosofie, nebo spíše jako novou etapu filosofického myšlení. Můžeme pak lépe či hůře rozpoznávat, nakolik je filosofické myšlení a filosofie vůbec v současné dějinné chvíli v krizi.
(Praha, 190227-1.)