This document, dated June 17, 1945, examines the fundamental theological question of God's grace and its role in human salvation. The author explores the tension between divine predestination and human free will. If salvation depends solely on God's arbitrary decision, human life and creation lose their inherent meaning, rendering laws and moral efforts irrelevant. Conversely, the text suggests that while salvation remains an act of grace, it is contingent upon a human decision—a choice for or against God. This decision is not viewed as a merit-based work but as an exercise of free will influenced by the weight of evidence and moral judgment. The capacity to make this choice gives meaning to the concept of redeeming the time and divine patience. Ultimately, the author argues that this fundamental decision is what constitutes human righteousness, balancing God's grace with the necessity of human participation in the process of salvation.
[Boží milost a spasení (1)]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 6. 1945
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1945]
[Boží milost a spasení (1)]
V Praze dne 17. června 1945.
Otázka milosti Boží ve spasení je základním východiskem pro mnohé jiné neobyčejně závažné a důležité problémy. Zcela úzce souvisí s otázkou predestinace, s níž jest rovnocenná. Postup otázek můžeme stanoviti takto:
1) Je milost Boží pro všechny, nebo jen pro někoho?
2) Je-li jenom pro někoho, pak je nutno se zeptat, zda to závisí jenom na Bohu (tj. na jeho libovolném rozhodnutí), nebo též na člověku (tj. že by si člověk zasloužil nebo vysloužil spasení, ale je možno jej odlišiti od jiných, kteří hříchu úplně propadli).
3) a) Závisí-li spasení člověka (lépe snad vyvolení jeho k spasení) jen na libovolném rozhodnutí Božím, pak nelze mluvit o svobodné vůli člověka, ten se stává loutkou v rukou Stvořitele, je zbytečno mluvit o zákonech, neboť jejich plnění či neplnění je lhostejné pro budoucí spasení nebo zatracení (tj. trest nebo odměnu). V každém případě však stvoření pozbývá jakéhokoliv smyslu, právě tak jako je nesmyslné mluviti o vykupování času nebo o trpělivosti Boží. Nemá totiž stvoření a život žádného významu pro konečný cíl všech věcí, neboť ten závisí jen a jen na vůli Boží.
b) Jestliže však je spasení člověka závislé také na něm, na jeho fyzickém nebo duchovním životě – to neznamená nijak, že on se sám svým životem spasí nebo že si spasení vyslouží, nýbrž jen se sám nějakým způsobem zařadí do kategorie lidí, kteří budou (mají býti) spaseni, z milosti ovšem spaseni, nikoliv však z milosti pro spasení vyvoleni! –, pak nabývá stvoření a trpělivost ze strany Boží plného smyslu, na člověku se tu chce výkon pro dosažení jistého cíle, které jest závislé na tomto výkonu, a proto má smysl i termín „vykupování času“.
4) Jakého druhu jest onen výkon potřebný k spasení? (Pozn. Spasením rozumím dosažení cíle, který je smyslem mého života, k němuž jsem určen – přičemž ovšem se mohu postaviti na základě svobody vůle i proti.)
Je tu v zásadě dvojí možnost: 1. buď je ten úkol tak těžký, že přes nejlepší vůli se může stát, že nebude splněn – tehdy jest člověk slabý, což není jeho vinou a nemůže být za to tak přísně odsouzen; a kromě toho by jistě tak nesnadný výkon musel být považován za jistý druh zásluhy, což opět nechceme připustit.
2. Nebo tu nezáleží na nějakém výkonu jako práci, nýbrž jde o vůli, chtění – můžeme říci: žádá se rozhodnutí – buď pro, nebo proti. Toto rozhodnutí ovšem nemůžeme považovat za zásluhu; pokud je uváženo – a jen na takové je možno bráti zřetel, a nikoliv na nějaké nahodilé –, je ovlivněno věcí, tíží důkazů, vahou důvodů atd., což není ovšem má zásluha, a vlastní rozhodnutí ukazuje – pokud se týče mé osobnosti – na mou způsobilost správně či nesprávně souditi, hodnotiti a voliti. A právě tato způsobilost, toto rozhodnutí je počteno člověku za spravedlnost.
### 450617