>>>

[Boží všemohoucnost]

Někteří lidé si představují všemohoucnost Boží tak, že by nakonec Bůh nesměl dělat vůbec nic, aby neporušil svou všemohoucnost. Takovýto „hyperromantický“ názor je ovšem neudržitelný. Příliš se teoretizuje a pro samé spekulování, co všechno může Bůh učinit, se zapomíná, že Bůh může také něco chtít. A jestliže Bůh něco chce, pak opět něco jiného nechce (totiž to, aby se stalo jinak, než on chce), a pokud se to týká jeho činnosti, pak ovšem nemůže dělat to, co nechce (neboť jsa naprosto svobodný, nemůže být donucen, a tak kdyby něco dělal proti své vůli, mohl by to dělat jen ze své vůle, a poněvadž zcela jistě jeho „království není roztrženo“, nemůže dělat nic proti své vůli).

S tím souvisí i tvrzení, že „Bůh neexistuje, nebo alespoň se teprve rodí“, neboť by nemohl dopustit pro své zásadní a základní vlastnosti takové rozbujení hříchu a vlastně hřích vůbec. Jistě, že Bůh nemůže chtít, aby byl hřích (a on také nechce), ale to neznamená, že hřích nemůže být, neboť zároveň může Bůh chtít dát člověku možnost úplně svobodného rozhodnutí mezi poslušností a hříchem – samozřejmě, že tu nejde o ustoupení ve věci hříchu, nejdále snad dočasné ustoupení, ale není to vlastně vůbec ustoupení, neboť je diktováno pouze vlastní vůlí – zřejmě pro nějaký záměr. Je to prostě cesta, metoda, způsob dosažení cíle.

17. června 1945

### 450617

<<<

>>>

[Spasení a Izrael]¹

1) Je milost Boží ve spasení pro všechny, nebo jen pro někoho?

Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval. Řím. 11/32.

Pozor! Řeč je ne o všech vůbec, nýbrž jen o „Izraeli“.

Všecken Izrael spasen bude. Řím. 11/26.

a protože:

Ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou. Řím. 9/6.

je tu myšleno jen na Izrael duchovní:

Ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě. Řím. 9/8 (Jen Izák, jen Jákob)

Proto je též řečeno:

Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou. Řím. 9/27.

### 45mmdd

<<<

>>>

[Boží milost a spasení (1)]

V Praze dne 17. června 1945.

Otázka milosti Boží ve spasení je základním východiskem pro mnohé jiné neobyčejně závažné a důležité problémy. Zcela úzce souvisí s otázkou predestinace, s níž jest rovnocenná. Postup otázek můžeme stanoviti takto:

1) Je milost Boží pro všechny, nebo jen pro někoho?

2) Je-li jenom pro někoho, pak je nutno se zeptat, zda to závisí jenom na Bohu (tj. na jeho libovolném rozhodnutí), nebo též na člověku (tj. že by si člověk zasloužil nebo vysloužil spasení, ale je možno jej odlišiti od jiných, kteří hříchu úplně propadli).

3) a) Závisí-li spasení člověka (lépe snad vyvolení jeho k spasení) jen na libovolném rozhodnutí Božím, pak nelze mluvit o svobodné vůli člověka, ten se stává loutkou v rukou Stvořitele, je zbytečno mluvit o zákonech, neboť jejich plnění či neplnění je lhostejné pro budoucí spasení nebo zatracení (tj. trest nebo odměnu). V každém případě však stvoření pozbývá jakéhokoliv smyslu, právě tak jako je nesmyslné mluviti o vykupování času nebo o trpělivosti Boží. Nemá totiž stvoření a život žádného významu pro konečný cíl všech věcí, neboť ten závisí jen a jen na vůli Boží.

b) Jestliže však je spasení člověka závislé také na něm, na jeho fyzickém nebo duchovním životě – to neznamená nijak, že on se sám svým životem spasí nebo že si spasení vyslouží, nýbrž jen se sám nějakým způsobem zařadí do kategorie lidí, kteří budou (mají býti) spaseni, z milosti ovšem spaseni, nikoliv však z milosti pro spasení vyvoleni! –, pak nabývá stvoření a trpělivost ze strany Boží plného smyslu, na člověku se tu chce výkon pro dosažení jistého cíle, které jest závislé na tomto výkonu, a proto má smysl i termín „vykupování času“.

4) Jakého druhu jest onen výkon potřebný k spasení? (Pozn. Spasením rozumím dosažení cíle, který je smyslem mého života, k němuž jsem určen – přičemž ovšem se mohu postaviti na základě svobody vůle i proti.)

Je tu v zásadě dvojí možnost: 1. buď je ten úkol tak těžký, že přes nejlepší vůli se může stát, že nebude splněn – tehdy jest člověk slabý, což není jeho vinou a nemůže být za to tak přísně odsouzen; a kromě toho by jistě tak nesnadný výkon musel být považován za jistý druh zásluhy, což opět nechceme připustit.

2. Nebo tu nezáleží na nějakém výkonu jako práci, nýbrž jde o vůli, chtění – můžeme říci: žádá se rozhodnutí – buď pro, nebo proti. Toto rozhodnutí ovšem nemůžeme považovat za zásluhu; pokud je uváženo – a jen na takové je možno bráti zřetel, a nikoliv na nějaké nahodilé –, je ovlivněno věcí, tíží důkazů, vahou důvodů atd., což není ovšem má zásluha, a vlastní rozhodnutí ukazuje – pokud se týče mé osobnosti – na mou způsobilost správně či nesprávně souditi, hodnotiti a voliti. A právě tato způsobilost, toto rozhodnutí je počteno člověku za spravedlnost.

### 450617

<<<

>>>

[Boží milost a spasení (2)]

Nechce-li být člověk spasen, nemůže jej ani Bůh ve své milosti spasit.

31. VII. 45

### 450731

<<<

>>>

[Boží stvoření a mravní řád nezávislý na stvoření]

„A viděl Bůh, aj, bylo velmi dobré.“² Kde byla norma? Jestliže by byla vůle Boží sama normou, pak je zbytečno pro všemohoucnost Boží mluviti o tom, že bylo dobré (neboť to chtěl Bůh); jestliže je však přece o tom řeč, a je-li to dokonce několikerým opakováním zdůrazněno, pak lze důvodně soudit, že tu existuje ještě nějaký mravní řád, který není „stvořen“ Bohem.

1. VIII. 45

### 450801

<<<

>>>

[Theologie a její vědeckost]

Jestliže je theologie vědou, pak nutně musí podávat výsledky logicky zdůvodněné a z odůvodněných základů odvozené. Nemůže se nikdy vzpírat zkušenosti nebo poznání, musí vykládat, a ne přesvědčovat! Zároveň však k oblasti víry nemůže přinést vůbec nic! Je pak jedním z filos. směrů, jednou z mnohých filosofií a postrádá své odůvodnění jako nějaká zvláštní věda „theologie“.

1. VIII. 45

### 45mmdd

<<<

>>>

Literatura k predestinaci³

Calvin: De pr<a>edestinatione (1552)⁴

– „ – Institutio⁵ (např. III. 24,12 a 15 atd.)

Barth: Gottes Gnadenwahl (Th. Ex. heute 47. 1936)⁶

Luther: De servo arbitrio⁷

Vogel: Praedestinatio gemina (Th. Aufsätze 1936, S. 238)⁸

Augustin: De praed.⁹

Calvin: Congrégation sur l’éternelle élection 1552¹⁰

### 45mmdd

<<<