Tento text se do hloubky zabývá základní filosofickou otázkou vztahu mezi pojmovou myšlenkovou výbavou subjektu a objektivní skutečností, kterou se tento subjekt pokouší uchopit. Autor rezolutně odmítá rozšířenou představu, že zkušenost sama o sobě rozhoduje o správnosti našich pojmů, neboť samotná zkušenost je vždy předem formována naším specifickým přístupem a použitými metodologickými prostředky. V přímém protikladu ke Kantovu učení autor zdůrazňuje, že myšlenková výbava nám není dána apriorně, nýbrž je výsledkem lidské tvůrčí aktivity či nápodoby již existujících vzorců. Ústředním tématem je postulát vnitřní pravdivosti či pravosti filosofického uchopení světa. Zatímco vědec či technik se může pragmaticky spokojit s pouhou funkčností a praktickou účinností svých konceptů, filosof musí usilovat o hlubší vztah ke skutečnosti, jenž lze označit za „pravý“. Autor podrobně zkoumá a zpochybňuje tradiční pojetí pravdy jako prosté shody a poukazuje na její zásadní problematičnost v rámci autentického filosofického myšlení, které usiluje o skutečné porozumění přesahující technickou manipulaci se světem.
Pravdivost ve filosofii
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 8. 1991
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1991
Pravdivost ve filosofii
Základní otázkou specificky filosofickou je souvislost mezi myšlenkovou výbavou a tím, čeho se chápe a čemu se také dává k dispozici a do služeb. Zcela chybná je představa, že zkušeností a poznáním věcí dojdeme k rozhodnutí o tom, které pojmy a která pojetí jsou správná. Naše zkušenost a naše poznávání totiž záleží na povaze našeho přístupu ke skutečnosti a na povaze myšlenkových prostředků, jimiž se pokoušíme onu skutečnost, s níž jsme se setkali a s níž se třeba i často (někdy však naopak zcela výjimečně) setkáváme, uchopit a pochopit, porozumět jí. Myšlenkovou výbavu nám nikdy sama skutečnost nepodává a neposkytuje; a není tomu ani tak, jak chtěl Kant, aby nám totiž alespoň ta základní myšlenková výbava byla dána bez našeho přičinění, apriorně. Musíme přijmout svou situaci myslících lidí, kteří si své myšlenkové prostředky a svou myšlenkovou výbavu musí ustavit nebo pořídit sami, tj. tak, že si je sami vymyslí, anebo že přijmou a napodobí to, co vymysleli druzí. Pro filosofii vnitřně nutným postulátem je však pravdivost resp. pravost onoho myšlenkového uchopení skutečnosti. Filosof se nemůže a nesmí spokojit s tím, že s určitým pojmovým aparátem a s určitými koncepcemi lze uspokojivě pracovat a že se to v praxi osvědčuje. To může stačit technikovi a snad i vědci (neboť dnešní věda je ovládána technikou a přes techniku obvykle politikou a managementem), ale filosof musí trvat na tom, aby mezi jeho porozuměním skutečnosti a skutečností samotnou byl vztah, který lze právem nazvat „pravým“. Podle velmi dávné tradice bývá tento vztah někdy charakterizován jako „shoda“, ale podrobnější rozbor snadno prokáže, do jaké míry to je problematické.
(29. 8. 1991)
(Praha, 910829-1.)