The text explores the nature of concrete reality, defining it as a 'true event.' Etymologically derived from the Latin verb concrescere (to grow together), the concept emphasizes the processual and developmental character of existence. Reality is not viewed as a static object but as a dynamic occurrence through which a subject actively establishes and maintains its own integrity and boundaries. Each event integrates multiple dimensions of reality, specifically the triad of current presence, past, and future. Furthermore, the realization of an event involves incorporating other, lower-level events or their remnants into its own progression. The resulting structure is a complex synthesis of elements from various origins, integrated with varying degrees of intensity and success. When an event concludes, it leaves behind relics that may persist beyond its duration. The text offers an ontological perspective on reality as a dynamic system of interconnected events that continuously emerge, integrate diverse components, and eventually dissolve, leaving traces for future processes.
Skutečnost a její „složky“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 6. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Skutečnost a její „složky“
„Konkrétní“ (= „konkrescentní“) skutečnost je vždycky jednotlivou skutečností, tedy „pravou událostí“. Slovo „konkrétní“ je odvozeno z latinského slovesa concrescere, tedy spolu růsti, srůstati. Pravá jednotlivá skutečnost je tedy vždy pravou událostí, která se děje tím, že a jak se uskutečňuje (když si ustavila svůj vlastní subjekt resp. když se tím subjektem sama stala). A právě jakožto událost, jež si aktivně ustavuje a udržuje meze (hranice) své integrity, spojuje či slučuje v sobě (resp. ve svém uskutečňování, tj. událostném dění) hned několikerý typ „skutečnosti“: má svou aktuální přítomnost (danost), ale také svou minulost (bylost) a svou budoucnost (budost). Ke svému uskutečňování však téměř vždycky (s výjimkou událostí primordiálních) potřebuje do svého průběhu zapojovat četné události jiné, nižší, a to jak celé, tak jen v některých aspektech, třeba jako relikty apod.). Každá událostná skutečnost podržuje tedy v sobě (ve své struktuře, ve svém průběhu, ve svém uskutečňování) tedy leccos, co má svůj původ jinde a také třeba dříve než sama událost, která to vše s větší nebo menší intensitou (a úspěšností) integruje; a proto také když událost skončí (ustane se uskutečňovat, ať už sama sebou nebo pod vnějším tlakem), leccos po ní zůstane – opět jako její vlastní relikt.
(Písek, 150621-3.)