Text se zabývá povahou konkrétní skutečnosti, kterou definuje jako „pravou událost“. Etymologicky vychází z latinského pojmu concrescere (srůstat), což zdůrazňuje procesuální charakter bytí. Skutečnost není nahlížena jako statický objekt, nýbrž jako dynamické dění, v němž si subjekt aktivně ustavuje a udržuje svou vlastní integritu. Tato událost v sobě vnitřně sjednocuje několik typů skutečnosti, zejména pak tři časové dimenze: aktuální přítomnost, minulost a budoucnost. Do svého uskutečňování navíc zapojuje jiné, hierarchicky nižší události či jejich aspekty a relikty. Výsledná struktura události je syntézou různorodých prvků, které jsou integrovány s různou mírou intenzity. Po skončení události pak zůstávají relikty, jež svědčí o její předešlé existenci. Autor tak předkládá ontologický pohled na realitu jako na soubor provázaných událostí, které se neustále ustavují skrze proces integrace a růstu v čase.