This text critically examines the concept of laws of nature, which Timothy Williamson defines as universal, non-accidentally exceptionless generalizations. The author argues that such a view is biased by traditional preconceptions and that observed regularities should not be misinterpreted as absolute laws. Using examples from astronomy and astrophysics, the text demonstrates that science operates with constructed models that intentionally ignore the complexities of reality, such as the exact shape of the Earth or the unique characteristics of individual galaxies. It also references Emanuel Rádl, who noted that physical laws like gravity only apply precisely under abstract conditions, such as the absence of an atmosphere. While abstraction and idealization are necessary for scientific progress, they inevitably overlook certain aspects of reality. In the real world, events never correspond exactly to theoretical models. This discrepancy exists across all levels, from cosmology and biology to historical changes in society. Ultimately, true reality remains fundamentally more complex than any exact scientific model suggests.
Zákony(itosti) přírodní
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 11. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Zákony(itosti) přírodní
Timothy Williamson také prozrazuje jisté předsudečné (byť tradičně sdílené) pojetí pravidelností, které lze jen neprávem považovat za „přírodní zákony“:
„Sometimes such progress is a step towards discovering universal laws of nature, non-accidentally exceptionless generalizations.“ (p. 2.)
Je třeba se vystříhat toho, abychom pravidelnosti, které můžeme pozorovat při stduování většího množství podobných případů, interpretovali (přesněji misintepretovali) jako nějaké „zákonitosti“. Z praktických důvodů můžeme někdy legitimně odhlížet od přesné skutečnosti a pracovat náhradně s konstruovaným modelem. To běžně dělají astronomové (a ovšem i astrofyzikové), když odhlížejí třeba od toho, že naše Země není přesně kulatá a že třeba její střed je v neustálém pohybu i nezávisle na pohybu celé zeměkoule, že se Země nepohybuje přesně po té elipse, s níž se běžně matematicky počítá atd. Astrofyzikové zase odhlížejí od toho, že každá hvězdná soustava, každá galaxie atd. se trochu liší od jiných, a řadí je do posloupností; atd. atp. Už Rádl poukazoval na to, že gravitace by mohla přesně platit pouze v nepřítomnosti atmosféry, takže reálně se tělesa pohybují (padají) různou rychlostí. To, že od reálné skutečnosti odhlížíme a sledujeme hlavně podobnosti či obdoby, abychom si mohli konstruovat ideálné případy a okolnosti, může být v některých směrech velmi užitečné, ale vždycky to znamená, že některé aspekty opravdové skutečnosti jsou přehlíženy (a v jiných případech jsou zase přehlíženy jiné, zatímco ty přehlížené jsou při jiných konstrukcích respektovány). Přísně vzato se reálně neděje nikdy docela přesně to, co se považuje za modelově exaktní. Dokonce to platí nejen na vyšších úrovních, např. že specifické i individuální odlišnosti lze zejména pozorovat u živých bytostí (natož pak v dějinách při změnách ve společnostech), ale zejména také v kosmologii.
(Písek, 151119-3.)