This text explores the evolution of the concept of the future within European civilization, rooted in Christian and ancient Israelite traditions. The author critiques the modern perspective that views the future as a vacuum—an empty void that humans must fill solely through their actions, decisions, and willpower. In this modern paradigm, the future is perceived either as a continuation of past consequences or as a blank space where human subjects are the only source of novelty. The author challenges this view, labeling it a superstition. Instead, he proposes that the incoming future is not empty but possesses its own distinct reality. This reality is defined as non-objective yet fundamentally real. By arguing that the future arrives with its own inherent content and ontological weight, the text calls for a reassessment of how we perceive time and human agency, suggesting that the future is an active reality rather than a passive container to be filled.
Budoucnost není prázdná
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 8. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Budoucnost není prázdná
Křesťanství vtisklo celé evropské civilizaci původně staro-izraelskou životní orientaci do budoucnosti. Každý Evropan je tedy ve svém přístupu ke světu a ke skutečnostem zaměřen tváří (čelem) k budoucnosti. Ale moderní člověk tuto budoucnost vyprázdnil, udělal z ní vakuum. Budoucnost je (pro něho) přicházející prázdno, které máme zaplnit svými činy. Přesněji řečeno ovšem: tato budoucnost bude jednak plná reliktů minulosti resp. následků toho, co se v minulosti stalo, ale všechno nové, které se objeví, záleží na nás, na našich rozhodnutích, na naší vůli a na naší schopnosti tuto vůli důsledně prosazovat. Ty relikty minulosti je třeba brát na vědomí a počítat s nimi, ale jinak platí, že lidský subjekt (lidské subjekty) je jediným zdrojem všeho, co se nově objeví, ale nelze to odvodit z toho, co už bylo. A to, co z té minulosti přežívá či přetrvává, není vlastně opravdová budoucnost. Protože ta opravdová budoucnost záleží jen na nás, máme dojem, že sice přichází (to nemůžeme ovlivnit). ale přichází jako prázdná. My se do ní můžeme svými činy (a myšlenkami) jen zapisovat a nechávat tak po sobě další stopy či relikty. Jenže tohle všechno je předsudek a vlastně pověra: budoucnost, která přichází, ve skutečnosti není prázdná, ale to, co v ní a s ní přichází, je skutečností zvláštního druhu, je to skutečnost ne-předmětná, ale skutečná.
(Písek, 120802-2.)