This text addresses the philosophical problem of the temporal integrity of events, understood as wholes rather than mere aggregates of parts. The author examines how various moments of action are interconnected to form a unified whole within the actual presence. A central theme is the distinction between the ontological status of 'pastness' (that which has already occurred) and 'futurity' (that which is yet to happen). The text explores how past and future phases of an event are made present in each actual moment. This dynamic relationship is constantly changing, as the actual presence represents the very transition from the sphere of futurity to the sphere of pastness. The author emphasizes the need for a new and more effective approach to the question of how this temporal manifestation occurs. The work thus contributes to a deeper understanding of the temporal structure of being and the way an event emerges as an integrated phenomenon in time, moving beyond traditional static views of temporal sequences.
Budost a bylost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 10. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Budost a bylost
Vezmeme-li vážně skutečnost, že vedle pouhých „hromad“ (agregátů) existují také v čase integrované události jako „celky“, musíme si klást otázku, jakým způsobem jsou k sobě vztaženy a spolu spjaty všechny „aktuální přítomnosti“, aby tak po celou dobu příslušného událostného dění vytvářely onen celek. A vedle toho tu je ovšem ještě další, základně důležitá otázka, jakým způsobem se vlastně celé událostné dění v každé chvíli (fázi) té či oné „právě aktuální přítomnosti“ k této aktuálnosti vztahuje, tj. jak je ta která aktuální přítomnost již minulá nebo ještě nenastavší „vtažena“ do onoho námi předpokládaného (a myšlenkově pokusně „míněného“) celku, či jak tedy je vždy znovu „při tom“, tedy přítomna či zpřítomněna, když právě jen jedna ze všech fází je v tu chvíli aktuálně přítomná. Když si tedy takto položíme otázku (či přesněji určitý spolu významově spjatý okruh otázek), znamená to, že také musíme náležitě odlišit „ontologický statut“ na jedné straně všech fází již proběhlých a minulých, tedy „bylost“ události, a na druhé straně oněch fází, k nimž ještě nedošlo, ale má nebo může teprve dojít, které teprve mají nastat (ale které eventuelně za určitých okolností nastat někdy nemusí a někdy dokonce nemohou, ačkoliv původně nastat „měly“), tedy její „budost“. A protože se vztah mezi bylostí a budostí události v každé aktuálně se uskutečňující fázi jejího dění proměňuje (a to nejenom tím, že právě se aktuálně uskutečňující fáze se jakoby přesouvá ze sféry bylosti do sféry budosti, přičemž aktuální přítomnost je výkonem tohoto přechodu), je třeba nejen znovu položit starou otázku, jak vlastně k tomuto „přechodu“ ve smyslu „vyjevování“ (či přesněji „ukazování“) dochází, ale především ji položit novým, perspektivnějším a co do dosahu či důsažnosti efektivnějším způsobem.
(Písek, 121022-1.)