The text addresses the fundamental philosophical problem of distinguishing between true emergence, characterized by the surfacing of the genuinely new, and false novelty, which results merely from a contingent accumulation of external circumstances. The author argues that true uniqueness must not be reduced to a mere configuration or arrangement of factors, as such a reductionist approach ignores the ontological depth of the creative process. While false uniqueness can be mathematically modeled as a non-repeating assembly of regular points, genuine emergence involves the entry of an element that was not previously present and cannot be induced by any modifications or rearrangements of existing circumstances. To conceptualize true emergence rigorously and consistently, the author introduces the concept of non-objectivity, specifically pure non-objectivity. This concept is essential for thinking about emergence in its pure form, providing a theoretical framework that transcends the limitations of objective reality and avoids interpreting unique phenomena as mere outcomes of external mechanical settings.
Emergence a jedinečnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 9. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Emergence a jedinečnost
Jedním z nejzávažnějších problémů je pojmové vyjasnění vztahu mezi skutečnou, pravou emergencí (vynořováním) nového a mezi nepravou „novostí“, která je výsledkem nahloučení okolností, které nazýváme „nahodilým“ (nechme nyní stranou, nakolik v tom kterém případě oprávněně). Rozdíl mezi „pravou“ a „nepravou“ jedinečností nesmíme obcházet, a zejména nesmíme každou pravou jedinečnost interpretovat jako založenou a vyvolanou jen zvenčí, tedy pokoušet se ji převádět (redukovat) na pouhé nastavení či sestavení okolností. (Už také proto, že okolnosti jsou „skutečné“ resp. jsou „dány“ skutečnostmi, a jako takové na sebe také působí, nejen na celkový „výsledek“.) „Nepravá“ jedinečnost může být třeba matematicky „modelována“, např. tak, že zajistíme, aby se nějaká sestava jinak pravidelně se pohybujících bodů nikdy nemohla zcela přesně opakovat, zatímco skutečná, „pravá“ jedinečnost spočívá v tom, že do nějaké sestavy, do nějakého složení okolností se dostane něco, co tam nejen nebylo, ale co nemohlo a nemůže být vyvoláno žádnými úpravami ani změnami sestavení oněch okolností. Koncept „nepředmětnosti“ a především „ryzí nepředmětnosti“ potřebujeme proto, aby myšlenka „pravé emergence“ mohla být myšlena čistě a do důsledků.
(Písek, 090915-1.)