Text se zabývá zásadním filosofickým problémem rozlišení mezi pravou emergencí, tedy vynořováním skutečně nového, a nepravou novostí, která je pouze výsledkem nahodilého nahloučení vnějších okolností. Autor zdůrazňuje, že pravou jedinečnost nelze redukovat na pouhé sestavení či nastavení prvků, neboť takový přístup opomíjí vnitřní integritu a ontologickou hloubku procesu vzniku. Zatímco nepravou jedinečnost lze matematicky modelovat jako neopakovatelnou sestavu pohybujících se bodů, skutečná emergence předpokládá přítomnost něčeho, co v daném systému původně nebylo a co nelze vyvodit z žádných úprav stávajícího uspořádání okolností. Pro důsledné uchopení tohoto konceptu autor zavádí a obhajuje pojem nepředmětnosti, respektive ryzí nepředmětnosti. Tento filosofický nástroj je nezbytný k tomu, aby bylo možné myslet pravou emergenci v její čisté a nepodmíněné podobě, aniž by docházelo k jejímu zjednodušování na pouhou souhru vnějších předmětných skutečností.
Emergence a jedinečnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 9. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Emergence a jedinečnost
Jedním z nejzávažnějších problémů je pojmové vyjasnění vztahu mezi skutečnou, pravou emergencí (vynořováním) nového a mezi nepravou „novostí“, která je výsledkem nahloučení okolností, které nazýváme „nahodilým“ (nechme nyní stranou, nakolik v tom kterém případě oprávněně). Rozdíl mezi „pravou“ a „nepravou“ jedinečností nesmíme obcházet, a zejména nesmíme každou pravou jedinečnost interpretovat jako založenou a vyvolanou jen zvenčí, tedy pokoušet se ji převádět (redukovat) na pouhé nastavení či sestavení okolností. (Už také proto, že okolnosti jsou „skutečné“ resp. jsou „dány“ skutečnostmi, a jako takové na sebe také působí, nejen na celkový „výsledek“.) „Nepravá“ jedinečnost může být třeba matematicky „modelována“, např. tak, že zajistíme, aby se nějaká sestava jinak pravidelně se pohybujících bodů nikdy nemohla zcela přesně opakovat, zatímco skutečná, „pravá“ jedinečnost spočívá v tom, že do nějaké sestavy, do nějakého složení okolností se dostane něco, co tam nejen nebylo, ale co nemohlo a nemůže být vyvoláno žádnými úpravami ani změnami sestavení oněch okolností. Koncept „nepředmětnosti“ a především „ryzí nepředmětnosti“ potřebujeme proto, aby myšlenka „pravé emergence“ mohla být myšlena čistě a do důsledků.
(Písek, 090915-1.)