This text presents a philosophical analysis of the relationship between the external form of a word and its internal meaning or sense. The author argues that if we limit our perspective to a sensory approach, a word is merely a collection of sounds or symbols lacking inherent significance. A word truly becomes a word only through its meaning, which is not accessible to our sensory organs; it cannot be seen, heard, or touched. The essay explores the origins of meaning within discourse and questions how sense is established within a broader context. While traditional dictionaries attempt to objectify lexical meaning, the author suggests these are merely helpful tools that rely on a user's ability to apply them reasonably. Ultimately, the text highlights that meaning is not an objective entity but a non-sensory component essential to language, requiring active interpretation. This reflection challenges purely materialist views of linguistics and emphasizes the complexity of how we derive understanding from speech and written text.
Slovo – význam, pojem
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 4. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Slovo – význam, pojem
Pokud svůj přístup omezíme na smyslový přístup k předmětnému (obvykle k předmětné stránce něčeho „před námi“), není „slovo“ ničím jiným než skupinou zvuků (hlásek) nebo skupinou znaků (písmen), a jako takové, samo o sobě a bez jakýchkoli přídavků odjinud, nemá žádný smysl, nenese žádný význam. A pak ovšem to vlastně není ani žádné slovo. Skutečným (tj. opravdovým) slovem se stává teprve díky smyslu, který není součástí zmíněné vnější podoby. Smysl slova však není přístupný našim smyslovým orgánům, tj. není ani vidět, ani slyšet, ani jej nemůžeme ochutnat ani čichat, a nemůžeme jej ani ohmatat. Odkud se tedy bere smysl nejen jednotlivých slov, ale vůbec promluvy, které nasloucháme, nebo textu, který čteme? A pokud za skutečné slovo považujeme jen to, které „má“ smysl (nebo které „dává“ smysl), v čem je onen smysl založen? Mohli bychom předčasně říci, že jej my musíme sami vymyslit; ale jak je možné, že ne každý takový vymyšlený smysl sám „dává“ smysl v kontextu širší promluvy nebo textu? Tradičně se sepisují slovníky a mluví se o tzv. lexikálním významu slov. To je vlastně pokus o jistou objektivaci něčeho, co de facto objektivně dáno není. Je to je pomůcka; jistě je velmi užitečná, ale zůstává pouhou pomůckou, předpokládající opět někoho, kdo je schopen jí rozumně užívat.
(Písek, 040401-1.)