This reflection explores the relationship between philosophical thought and creativity, drawing on Jan Patočka's thesis that thinking constitutes history through its emergence. The author challenges the common perception of philosophical concepts as mere discoveries or inventions, arguing instead that thought schemes and models of being are original creations that cannot be simply derived from objective reality. Thinking is presented as an autonomous process that introduces a new quality into the world, only subsequently seeking alignment with external reality. This inherently poietic nature of philosophy distinguishes it from mere imitation. The work elucidates how philosophy actively shapes our understanding of being by constructing conceptual frameworks that are not pre-contained in the given reality. Thus, thinking is not a passive mirror of the world but a creative force that actively grasps its object and transforms it into intelligible thought structures.
Filosofie a tvorba
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 9. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Filosofie a tvorba
Patočka se kdysi (7406, s. 21) vyslovil, že „filosofie, myšlení svým vystoupením tvoří dějiny“. Není to jediný příklad toho, že filosofie vytváří něco, co tu původně nebylo (a tak se nemusíme zevrubně zabývat otázkou, zda dějiny nezačínají ještě jinak). Několik řádků před citovaným místem uvádí ještě jiné takové filosofické „výtvory“, totiž myšlenková schémata pochopení toho, co jest, pojmy a modely bytí, a vlastně jen v důsledku nedokonalostí jazyka mluví o „objevech“, aniž by výslovně upozornil na nezbytnou distanci od toho, co nám jazyk ve slově „objev“ předříkává (ostatně podobně jako slovo „vynález“, sugerující „nalézání“). To, s čím myšlení (a zejména filosofické myšlení) přichází, aby „pojalo“, myšlenkově „uchopilo“ to, k čemu se zaměřuje, nepochází pouze od „předmětu“ myšlení, není v něm obsaženo ani jen z něho vyvozeno, nýbrž je nutně čímsi zčásti novým, na onen „předmět“ nepřevoditelným a z něho neodvoditelným. V tom smyslu je myšlení jako nová skutečnost původně něčím ode vší mimomyšlenkové skutečnosti odděleným a teprve druhotně musí být upravováno a opravováno, aby se do jakési oněm skutečnostem přiměřené formy shody postupně dostávalo. Myšlení je tedy bytostně tvořivé, „poietické“, a teprve druhotně může v mysli některých poklesat na pouhé napodobování – ovšem napodobování jiného myšlení, ne věcí.
(Písek, 040906-1.)