Tato reflexe zkoumá vztah mezi filosofickým myšlením a tvořivostí, přičemž vychází z tezí Jana Patočky o tom, že myšlení svými činy ustavuje dějiny. Autor polemizuje s běžným chápáním filosofických pojmů jako pouhých objevů či vynálezů a zdůrazňuje, že myšlenková schémata a modely bytí jsou původními výtvory, které nelze prostě odvodit z předmětné skutečnosti. Myšlení je zde prezentováno jako autonomní proces, který do světa vnáší novou kvalitu a teprve následně hledá shodu s vnější realitou. Tato bytostně poietická povaha filosofie ji odlišuje od pouhého napodobování. Práce osvětluje, jak filosofie aktivně formuje naše chápání bytí tím, že konstruuje konceptuální rámce, jež nejsou v dané skutečnosti předem obsaženy. Myšlení tak není pasivním zrcadlem světa, nýbrž tvořivou silou, která předmět svého zájmu aktivně uchopuje a transformuje do podoby srozumitelných myšlenkových struktur.
Filosofie a tvorba
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 9. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Filosofie a tvorba
Patočka se kdysi (7406, s. 21) vyslovil, že „filosofie, myšlení svým vystoupením tvoří dějiny“. Není to jediný příklad toho, že filosofie vytváří něco, co tu původně nebylo (a tak se nemusíme zevrubně zabývat otázkou, zda dějiny nezačínají ještě jinak). Několik řádků před citovaným místem uvádí ještě jiné takové filosofické „výtvory“, totiž myšlenková schémata pochopení toho, co jest, pojmy a modely bytí, a vlastně jen v důsledku nedokonalostí jazyka mluví o „objevech“, aniž by výslovně upozornil na nezbytnou distanci od toho, co nám jazyk ve slově „objev“ předříkává (ostatně podobně jako slovo „vynález“, sugerující „nalézání“). To, s čím myšlení (a zejména filosofické myšlení) přichází, aby „pojalo“, myšlenkově „uchopilo“ to, k čemu se zaměřuje, nepochází pouze od „předmětu“ myšlení, není v něm obsaženo ani jen z něho vyvozeno, nýbrž je nutně čímsi zčásti novým, na onen „předmět“ nepřevoditelným a z něho neodvoditelným. V tom smyslu je myšlení jako nová skutečnost původně něčím ode vší mimomyšlenkové skutečnosti odděleným a teprve druhotně musí být upravováno a opravováno, aby se do jakési oněm skutečnostem přiměřené formy shody postupně dostávalo. Myšlení je tedy bytostně tvořivé, „poietické“, a teprve druhotně může v mysli některých poklesat na pouhé napodobování – ovšem napodobování jiného myšlení, ne věcí.
(Písek, 040906-1.)