Text se zabývá filosofickým významem pochopení problému jakožto nástroje k obraně proti chaosu a neprůhlednosti světa. Autor interpretuje pochopený problém jako mentální štít, který člověku umožňuje vnést řád do jinak ničivého pocitu zmatku. Porozumění podstatě problému dovoluje jedinci vyčlenit z neznáma srozumitelné prvky a transformovat iritující nejasnost v uchopitelnou strukturu. Tento proces je úzce spjat se sókratovskou tradicí tázání, která vyžaduje určité předběžné vědění; bez něj není možné otázku ani formulovat. Klíčovou funkcí tohoto vědění je obrana před rozkladným působením chaosu. Položení otázky a definování problému představují odvážné kroky vstříc neznámu, skrze které člověk vykrajuje kontury reality z bezbřehého celku. Tímto aktem se subjekt zbavuje drtivé neprůhlednosti bytí a získává schopnost čelit složitosti existence skrze aktivní intelektuální uchopení, které transformuje ochromující strach v kreativní proces poznávání a strukturování světa.
Problém
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 5. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Problém
Pochopený (nahlédnutý) problém je jako štít, kterým se ve své mysli bráníme neprůhlednosti a chaosu, který nás ničí, protože ničemu nerozumíme. Pochopení, v čem je problém, nám dovoluje z chaosu jakoby vykrojit nejen to, čemu už rozumíme (protože jsme tomu porozuměli již předtím), ale také to, co nadále zůstává neprůhledné, ale nejeví se nám už jen jako něco iritujícího a omračujícího, ale jako něco už částečně uchopeného, možná dokonce spoutaného. Pochopení problému je něco jako položení otázky: musíme něco vědět, protože kdybychom nevěděli nic, nemůžeme ani položit otázku, ani pochopit a formulovat problém. Ale kdybychom věděli vše, pak bychom neměli, nač se tázat tak to viděl už Sókratés). Ovšem důležité je vědět, že ono částečné vědění, které nám dovoluje se tázat (a které nám dovoluje pochopit problém), má ještě další významnou funkci vedle toho, že nám dovoluje se tázat: dovoluje nám se alespoň částečně ubránit onomu ničivému, rozkladnému dojmu (zážitku) neprůhlednosti a chaotičnosti, jenž na nás doléhá. Otázka není jen prvním krokem k poznání, ale ještě dříve je usebráním odvahy a hned potom dalším odvážným krokem vstříc chaosu, z něhož si chceme vystřihovat a vykrajovat kontury, jimiž chaos a jeho bezbřehost, „okolovitost“ začínáme zvládat (ve smyslu: zbavovat jej oné drtivé a ničivé neprůhlednosti).
(Písek, 030504–3.)