Tato úvaha se zaměřuje na ontologickou a metodologickou povahu filosofických systémů, které v porovnání s jinými formami poznání vykazují znaky parciálnosti a plurality. Autor argumentuje, že jakýkoliv nárok konkrétní filosofie na absolutní a univerzální platnost je spíše selháním sebekritičnosti než projevem pravdy. Přesto však filosofické myšlení není zcela nahodilé; v základech každého systému lze nalézt invariantní struktury a univerzální momenty, které přesahují jeho konkrétní dobové či individuální vymezení. Klíčovým konceptem je zde transparence: filosofický systém by neměl být uzavřeným celkem, nýbrž průhlednou strukturou, která dává vyniknout univerzálním prvkům. Cílem filosofického vyjádření je pak sloužit jako médium, skrze které pravda prostupuje do lidského světa. Tímto způsobem filosofie překonává svou vlastní omezenost a stává se místem intenzivního setkání s pravdou, jež není závislá na konkrétní formální podobě daného systému.
[Filosofický systém]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 8. 1972
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1972]
[Filosofický systém]
Výstavba filosofické myšlenkové soustavy ukazuje ve srovnání s jinými soustavami všechny znaky parciálnosti, a filosofie se tak jeví jako podstatně pluralitní disciplína. Nárok na univerzální platnost by si pak určitá (konkrétní) filosofie mohla činit jen ve smyslu prohřešku proti sebekontrole a sebekritičnosti. Ale tím není povaha ffie vyčerpána. Ve svých kořenech ztrácí každé filosofické myšlení onu zdánlivou libovůli (a libovolnost) svého „řešení“ – různé „možnosti“ jsou na úrovni kořenů podstatně redukovány, i když zajisté nikoliv až na možnost jedinou. Zejména však musíme věnovat pozornost tomu, že v rámci myšlenkové výstavby filosofického systému partikulárního se objevují momenty mnohem univerzálnější. Dokonce můžeme v některých případech mluvit přímo o něčem podobném „invariantům“, invariantním strukturám např. v geometrii. Filosofický systém nemá být tedy jenom nerozporný, a už vůbec ne uzavřený, nýbrž především má nabýt transparence, tj. schopnost nechat prozářit ony univerzální prvky, které nejsou ve své podstatě závislé na konkrétní formě vyjádření, resp. vůbec konkrétní podobě partikulárního filosofického systému. A tím se dostáváme k poslednímu bodu: filosofické vyjádření má být na prvním místě i vposledu transparentní pro pravdu, má být místem, jímž pravda zvlášť intenzivně a mocně prozařuje a proniká do lidského světa vcelku.
PNP, 10. 8. 72 (19.30)
### 720810