Tato úvaha kriticky přehodnocuje tezi Desmonda Morrise z knihy Nahá opice, podle níž úspěšná kultura vyžaduje rovnováhu mezi napodobováním a zvídavým zkoušením nových možností. Autor textu tuto diagnózu zpochybňuje a tvrdí, že nejde o symetrické vyvažování dvou protichůdných tendencí, nýbrž o asymetrický vztah. Místo „napodobování“ navrhuje termín „rutina“, chápanou jako osvojení úspěšných postupů. Rutina není cílem sama o sobě, ale slouží jako nezbytný technický základ, který uvolňuje mentální kapacitu a pozornost pro řešení nerutinních úkolů a inovací. Namísto mechanického přejímání jde o technickou zdatnost, kterou je třeba neustále ověřovat a procvičovat. Rutina tedy není protikladem zkoušení nových cest, ale jeho integrální součástí a předpokladem. Text zdůrazňuje, že pokrok není výsledkem prostého kompromisu, ale efektivního využití naučených automatismů k dosažení vyšších tvůrčích cílů. Tímto způsobem autor redefinuje vztah mezi tradicí a inovací v kulturním vývoji.
[Napodobování a zkoušení]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 5. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
[Napodobování a zkoušení]
Desmond Morris říká (na konci 3. kapitoly své Nahé opice, 3983, s. 76–7), že „dnes vidíme kolem sebe plno dokladů příliš strnulých a příliš ukvapených kultur“; „uspěje jenom ta kultura, která nalezne správnou rovnováhu mezi oběma směry“. „Šťastna je ta společnost, která postupně získá dokonalou rovnováhu mezi napodobováním a zvědavostí, mezi otrockým, mechanickým přejímáním a rozumným pokrokovým zkoušením nových možností.“ – To je chybná diagnóza, protože ve skutečnosti nejde o žádnou rovnováhu, tj. o nějaké vyvážení napodobování a zvědavého zkoušení, tj. nejde o symetrii obojího. Žádoucí je situace asymetrická: napodobování má převažovat, „zvědavé zkoušení“ má převládat. Ostatně samy termíny „napodobování“ a „zkoušení“ nejsou nejlépe voleny a nevystihují podstatu problému. Daleko vhodnější je jiná protiva: vyzkoušené úspěšné postupy je třeba zachovat, ale nikoliv jako pouhé napodobování, nýbrž jako nacvičené úkony, které přecházejí do rutiny. Rutina se od pouhého napodobování liší především tím, že odstraňuje nezbytnost nadměrného soustředění na příslušný úkon, že jeho provedení svěřuje spíše periferním orgánům. Rutina proto nikdy není cílem, ale slouží k uvolnění pozornosti a k soustředění na nerutinní úkoly a záležitosti. Rutina není vyvažována metodou zkoušky (a případného omylu), nýbrž je předpokladem a součástí onoho zkoušení nových postupů. Rutina v tom smyslu není pouhým návykem, pouhou zvyklostí, nýbrž je technickou zdatností, která musí být vždy znovu kontrolována, ověřována a procvičována.
(Písek, 950510-2.)