Text se zabývá problematikou víry a její reflexe v teologickém kontextu. Autor odmítá dogmatické konstrukce a navrhuje opřít se o postavu historického Ježíše jakožto svrchovaného svědka víry. Vychází z Ebelingovy metody, která se soustředí na autentická Ježíšova vyjádření (logia). Ukazuje se, že Ježíšovo pojetí víry je bližší starozákonní tradici než pozdější tradici novozákonní či běžnému křesťanskému chápání. Práce si klade za cíl analyzovat synoptická evangelia, prozkoumat návaznost Ježíšova učení na proroky a popsat samotný fenomén víry v jeho původních souvislostech. Důraz je kladen na reinterpretaci víry v napětí vůči Mojžíšským příkazům i na polemické vymezení víry vůči jejím protipólům. Cílem je dospět k radikálnímu popisu víry jakožto životního postoje, který překračuje tradiční interpretační schémata a vrací se k autentickým kořenům biblického svědectví.
[Víra a její reflexe]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 2. 1997
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1997
[Víra a její reflexe]
1. Nemůžeme vycházet z nějakého svého před-pojetí jako z pevného základu, ale musíme své pojetí o něco opřít. Vyjdu vám vstříc jako teologům: opřeme se o bibli. Ale také v bibli máme různá pojetí. Je třeba vyjít z něčeho jednoznačnějšího. Jako křesťané se musíme opřít o Ježíše, a to ne o dogmaticky konstruovaného (který se stal „předmětem“ víry), nýbrž o skutečného, tzv. historického Ježíše (který je pro nás svrchovaným zvěstovatelem a svědkem víry).
2. Odtud ona Ebelingova metoda, spočívající v plném soustředění na „logie“, tj. nejpravděpodobněji autentická vyjádření živého Ježíše, zachycená s maximálním úsilím o věrnost a přesnost. A odtud se nám stane zřejmým, že Ježíš je svým pojetím víry mnohem blíže ústřední starozákonní tradici (kterou ovšem dotváří a která v něm vrcholí) než tradici novozákonní (po Pavlovi) a zejména než rozšířenému a tradičnímu pojetí křesťanskému, tedy také běžnému pojetí našemu.
3. Prvním naším úkolem tedy bude podrobné studium příslušných partií ze synoptiků, jak je vybral Ebeling pro svou statistiku – a ovšem kontrola, zda nic nevynechal nebo něco nepřidal. Druhým úkolem bude prozkoumání, na co Ježíš svým pojetím navázal a jak to reinterpretoval resp. dotvořil. Víme přece, že mluvil o napětí mezi tím, co bylo říkáno starým a co praví on. Týká se to nejen mojžíšských příkazů, ale také pojetí víry? Nejsou mojžíšské příkazy revidovány už u proroků? Navazuje Ježíš svým chápáním víry na proroky? A jak?
4. Pokud se nám toto podaří objasnit, musíme přikročit k něčemu zcela radikálnímu: musíme se pokusit popsat ne už pojetí, způsob chápání, ale za pomoci tohoto vyjasněného pojetí sám fenomén víry, a to jak v návratu k situacím, zachyceným v logiích, tak ve SZ, kde je budeme muset často teprve objevovat (nesmíme zůstávat jen u Abramova vyjití do neznáma a u Mojžíšem organizovaného exodu).
5. Základní důležitost bude mít také co nejpečlivější vyšetření toho, proti čemu je orientace víry zaměřena kriticky a polemicky.
(Praha, 970219-1.)