This text examines the complex relationship between human reason and neurophysiology through the modern metaphor of "software" and "hardware". The author fundamentally rejects both the traditional empiricist derivation of concepts from simple sensory perceptions and the Kantian notion of innate a priori categories. Instead, he defines human concepts as specific creative inventions of reason. While neurophysiological hardware is subject to evolutionary changes, the emergence of linguistic communication marked a crucial turning point. This development facilitated the creation of a new type of software that utilizes existing biological brain capacities far more effectively and is not causally determined by them, but merely physically limited. The work critiques the methodological reductionism inherent in empiricism, which dogmatically attempts to explain all higher mental processes exclusively through lower biological mechanisms. Such an approach is deemed inadequate because, in many contexts, it obscures the essential nature of reality. Consequently, the author proposes viewing human reason as an autonomous innovation whose roots and functioning extend beyond a purely neurophysiological level of description, emphasizing the necessity of studying these phenomena without dogmatic reliance on biological reductionism.
Rozum – „software“ / Pojmy jako „software“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 8. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
Rozum – „software“ / Pojmy jako „software“
Empiristická snaha, odvodit pojmy z vjemů a dojmů (počitků atd.), je metodicky nesprávná, protože pojmy se netvoří samy od sebe, ale jsou vynálezem rozumu (to znamená zároveň ohražení proti domněnce, že rozum je nějakými pojmy „původně“ – apriorně – vybaven, jak se domníval Kant). Neurofyziologicky nemusí dojít k žádné změně – a přece způsob zpracování týchž neurofyziologických „dat“ (informací) může v jednom případě být efektivnější než v jiném. Ve vývoji reaktibility živých bytostí a zejména pak ve vývoji nervové soustavy lze rozpoznat několik hlavních cest, a výzkum na této úrovni bychom mohli interpretovat jako orientaci vývojových biologů na jakýsi nervový „hardware“. Ten zajisté také podléhá vývojovým proměnám. Ale důležité je nezaměňovat tyto proměny s proměnami „softwaru“. Když došlo k vynálezu jazykové komunikace (a na jejím počátku stály nepochybně zvukové rituály, které svou variabilitou umožnily vytváření velkého množství komplexnějších skupin zvuků, jimiž bylo možno přestat komunikovat v pouhých znacích), ukázalo se, že dosavadního „hardwaru“ zdaleka nebylo dostatečně využito, takže vedle dosavadního, na vitální úrovni fungujícího „softwaru“, který se vskutku neurofyziologicky „vyvinul“ (sumárně a jen přibližně řečeno), začal intervenovat nový „software“ jako vynález, jehož kořeny už nebyly v neurofyziologické rovině. Samozřejmě se tu můžeme tázat, odkud že se tento vynález vzal. Navrhuji, abychom se touto věcí zabývali později, až budeme mít k dispozici více „materiálu“ a zkušeností s ním. Vezměme zatím na vědomí, že ve vztahu k neurofyziologické situaci je povaha eventuelního „softwaru“ „hardwarem“ pouze limitována, ale nikoliv determinována. Empirismus je vadně orientován v tom, že je redukcionistický a že se dogmaticky pokouší každé „vyšší“ odvozovat z „nižšího“. Přinejmenším pro některé myslitele se už v posledním více než století stalo zřejmým, že to je pouze jedna z metod, jimiž lze přistupovat k problémům, a že tato metoda je efektivní jen v určitých vymezených souvislostech, zatímco v jiných nejen nefunguje, nýbrž zatemňuje i „věcnou“, „předmětnou“ stránku skutečnosti.
(Písek, 980803-1.)