Text analyzuje komplexní vztah mezi lidským rozumem a neurofyziologií prostřednictvím moderní metafory "softwaru" a "hardwaru". Autor zásadně odmítá jak tradiční empiristické odvozování pojmů z pouhých smyslových vjemů, tak i Kantovo pojetí vrozených apriorních kategorií. Namísto toho definuje lidské pojmy jako specifické tvůrčí vynálezy rozumu. Ačkoliv je neurofyziologický hardware předmětem evolučních proměn, klíčovým zlomem byl vznik jazykové komunikace. Ten umožnil vývoj nového typu softwaru, který stávající biologické kapacity mozku využívá mnohem efektivněji a není jimi kauzálně determinován, nýbrž pouze fyzicky limitován. Práce se vymezuje proti metodologickému redukcionismu empirismu, který se dogmaticky pokouší vysvětlit veškeré vyšší mentální procesy výhradně skrze nižší biologické mechanismy. Takový přístup je vnímán jako neadekvátní, neboť v mnoha souvislostech zatemňuje věcnou podstatu skutečnosti. Autor proto navrhuje nahlížet na lidský rozum jako na autonomní inovaci, jejíž kořeny a fungování přesahují čistě neurofyziologickou úroveň popisu, a zdůrazňuje nezbytnost studovat tyto fenomény bez dogmatické závislosti na biologické redukci.
Rozum – „software“ / Pojmy jako „software“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 8. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
Rozum – „software“ / Pojmy jako „software“
Empiristická snaha, odvodit pojmy z vjemů a dojmů (počitků atd.), je metodicky nesprávná, protože pojmy se netvoří samy od sebe, ale jsou vynálezem rozumu (to znamená zároveň ohražení proti domněnce, že rozum je nějakými pojmy „původně“ – apriorně – vybaven, jak se domníval Kant). Neurofyziologicky nemusí dojít k žádné změně – a přece způsob zpracování týchž neurofyziologických „dat“ (informací) může v jednom případě být efektivnější než v jiném. Ve vývoji reaktibility živých bytostí a zejména pak ve vývoji nervové soustavy lze rozpoznat několik hlavních cest, a výzkum na této úrovni bychom mohli interpretovat jako orientaci vývojových biologů na jakýsi nervový „hardware“. Ten zajisté také podléhá vývojovým proměnám. Ale důležité je nezaměňovat tyto proměny s proměnami „softwaru“. Když došlo k vynálezu jazykové komunikace (a na jejím počátku stály nepochybně zvukové rituály, které svou variabilitou umožnily vytváření velkého množství komplexnějších skupin zvuků, jimiž bylo možno přestat komunikovat v pouhých znacích), ukázalo se, že dosavadního „hardwaru“ zdaleka nebylo dostatečně využito, takže vedle dosavadního, na vitální úrovni fungujícího „softwaru“, který se vskutku neurofyziologicky „vyvinul“ (sumárně a jen přibližně řečeno), začal intervenovat nový „software“ jako vynález, jehož kořeny už nebyly v neurofyziologické rovině. Samozřejmě se tu můžeme tázat, odkud že se tento vynález vzal. Navrhuji, abychom se touto věcí zabývali později, až budeme mít k dispozici více „materiálu“ a zkušeností s ním. Vezměme zatím na vědomí, že ve vztahu k neurofyziologické situaci je povaha eventuelního „softwaru“ „hardwarem“ pouze limitována, ale nikoliv determinována. Empirismus je vadně orientován v tom, že je redukcionistický a že se dogmaticky pokouší každé „vyšší“ odvozovat z „nižšího“. Přinejmenším pro některé myslitele se už v posledním více než století stalo zřejmým, že to je pouze jedna z metod, jimiž lze přistupovat k problémům, a že tato metoda je efektivní jen v určitých vymezených souvislostech, zatímco v jiných nejen nefunguje, nýbrž zatemňuje i „věcnou“, „předmětnou“ stránku skutečnosti.
(Písek, 980803-1.)