Text navrhuje nové pojetí metafyziky, které se distancuje od tradičních historických interpretací a vrací se k původnímu řeckému významu slova „fysis“, odvozeného od růstu a rození. Autor se zaměřuje na tzv. „pravá jsoucna“, tedy vnitřně sjednocené celky či subjekty, nikoliv pouhé agregáty. Tato koncepce se neomezuje pouze na živé organismy, ale zahrnuje i nižší úrovně skutečnosti disponující vnitřní jednotou, přičemž v této souvislosti odkazuje na myslitele jako William Stern či Teilhard de Chardin. Nová metafyzika je definována jako disciplína, která vedle předmětných stránek skutečnosti systematicky zkoumá i stránky vnitřní (subjektní) a zabývá se ryzí nepředmětností. Zásadním přínosem je rozšíření metafyzického bádání za hranice ontologie směrem k méontologii. Ta umožňuje kriticky reflektovat skutečnosti, které nelze redukovat na objekty nebo které postrádají předmětnou stránku. Cílem je vytvořit filosofický rámec pro pochopení světa jako souhrnu aktivních subjektů v jejich celistvosti, čímž metafyzika získává nový, hluboce odlišný smysl odpovídající potřebám moderního myšlení.
Metafyzika
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 11. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
Metafyzika
V současné době naprosto převažuje názor, že stará metafyzika už je jen záležitostí minulosti a že se s ní nedá nic podnikat. To nechť je pro nás příležitostí, abychom tohoto slova začali užívat v novém, hluboce odlišném smyslu, i když nikoliv zcela bez historických souvislostí. Především se vrátíme k možnostem, jež nám nabízí samo řecké slovo, i když vzniklo, jak je všeobecně známo, jako knihovnické označení souboru neúplných textů, který zůstal sice pohromadě, ale bez názvu. Tak jako se na původ termínu neohlížela středověká filosofie, nemusíme se na něj dnes ohlížet ani my. Raději přihlédneme k nejstarším konotacím filosofického užití slova FYSIS, a i zde budeme ovšem vybírat. Toto substantivum je odvozeno od slovesa FYEIN, resp. od jeho mediálního tvaru FYESTHAI, což znamenalo roditi resp. roditi se a také růsti. Budeme tedy napříště význam tohoto slova spojovat jen s tzv. pravými jsoucny (tj. vnitřně integrovanými jsoucny, tedy „celky“, nikoli hromadami čili pouhými agregáty). Toto chápání podepřeme ještě poukazem na Hérakleitův zlomek ( ), v němž je FYSIS věcně spjata se smrtí, tedy THANATOS. Půjde převážně o živé bytosti (organismy), ale budeme otevřeni těm myslitelům, kteří připisují povahu vnitřně sjednoceného celku také nižším, tedy před-živým jsoucnům (počátkem století to byl např. William Stern, který užil termínu „Person“, tedy „osoba“, nebo v polovici století Pierre Teilhard de Chardin, jenž dával přednost slovům „unité naturelle“, tedy „přirozená jednotka“). My budeme ve všech těchto případech mluvit o „subjektech“, takže je zřejmé, že tomuto slovu dáváme jiný než dávný, ale také jiný než dnes běžný význam (smysl tohoto slova v našem užití ještě náležitě upřesníme). Metafyzika v našem novém významu bude chápána jako filosofická disciplína, která se neomezuje na předmětné (objektní) stránky skutečností, ale bude se systematicky zabývat také jejich vnitřními (subjektními) stránkami, a ovšem kromě toho také tzv. ryzí nepředmětností. Metafyzika se tak přestane omezovat na výzkumy ontologické (týkající se výhradně jsoucen), ale bude si muset vybudovat také svou méontologii, aby se mohla systematicky, kriticky a tedy principiálně zabývat skutečnostmi, které nemohou být redukovány na pouhé předmětnosti anebo které vůbec nemají předmětnou stránku.
(Písek, 981127-2.)