Tento dopis z 20. prosince 1972, napsaný Ladislavem Hejdánkem a adresovaný „paní profesorce“ (pravděpodobně Boženě Komárkové), slouží jako srdečné vánoční přání i hluboká reflexe dlouholetého přátelství. Autor vyjadřuje hluboký vděk za příležitost být součástí „silového pole“ mimořádných osobností sdružených v Akademické YMCA, kde adresátka hrála klíčovou roli. U příležitosti jejích nadcházejících sedmdesátých narozenin Hejdánek vyzdvihuje její nevadnoucí duševní svěžest a morální integritu, které dává do kontrastu se stárnutím světa i vlastním zhoršujícím se zdravotním stavem. Dopis kombinuje filosofické úvahy o vztahu mezi morální strukturou osobnosti a biologickou vitalitou s osobními detaily o autorových potížích s páteří a rodinném životě. Text je cenným dokladem hlubokých intelektuálních a lidských vazeb v prostředí českého disentu a křesťansky orientovaného humanismu, vyjadřujícím obdiv k osobnosti, která pro autora zůstává celoživotní inspirací.