D31 1977

1977, 9. prosinec, Praha. - Dopis Úřadu předsednictva vlády ČSSR o diskriminaci při výběru mládeže na střední a vysoké školy s rozborem situace. (Dodatek k dokumentu č. 4)

Zasíláme vám rozbor situace v oblasti školství, zejména z hlediska diskriminační praxe v při­jímání mladých lidí na střední a vysoké školy v ČSSR.

Žádáme vás, abyste tomuto problému věno­vali náležitou pozornost a jsme ochotni kdyko­liv Vám pomoci při řešení této naléhavé otázky k prospěchu naší vlasti.

prof. dr. Jiří Hájek, DrSc., Marta Kubišová,

PhDr. Ladislav Hejdánek

mluvčí Charty 77:

Kopie zaslána též:

Federální shromáždění ČSSR, Ministerstvo škol­ství ČSR, Socialistický svaz mládeže ČSSR - sekre­tariát vysokoškolského svazu

Koncem února letošního roku se mluvčí Charty 77 v dokumentu č. 4’ obrátili na kompetentní místa ČSSR s prvním rozborem situace v oblasti školství a se žádostí, aby byla neprodleně zjednána ná­prava křivd a diskriminací při výběru mládeže na střední a vysoké školy. Signatáři Charty 77 tehdy nabídli svou pomoc tím, že přislíbili shromažďo­vat údaje o konkrétních příkladech diskriminace v oblasti školství a seznamovat s nimi odpovědná politická a úřední místa i veřejnost.

Z tohoto důvodu - a také proto, že se žádné od­povědi ani nápravy nedočkali - vypracovali sig­natáři Charty 77 nový rozbor situace jako doplněk dokumentu č. 4, neboť jde o problém zvláště na­léhavý nyní, kdy se v Bělehradě hodnotí, jakým způsobem se účastnické státy helsinské konferen­ce 1975 vyrovnávají s požadavky Závěrečného aktu.

*

S kratšími přestávkami již téměř třicet let není v Československu jediným a zpravidla ani hlav­ním hlediskem pro přijímání na střední a vysoké školy prospěch, nadání, zájem a pozitivní pova­hové vlastnosti mladých lidí. Základním krité­riem se stala bezvýhradná a nekritická občan­ská poslušnost až servilita, a především pak to, co Češi a Slováci nazývají „dědičným hříchem“: skutečnost, zda se otec či matka podle hrubých měřítek moci politicky nebo občansky „provini­li“ nebo „neprovinili“.

Desetitisícům schopných a nadějných chlapců a děvčat bylo na základě tohoto hluboce nespráv­ného kritéria znemožněno studovat, stovkám a tisícům jiných bylo naopak umožněno studium, aniž pro to mají předpoklady. Navíc se stále častě­ji projevuje i kritérium „kdo víc zaplatí“, což má za následek rostoucí korupci i v této oblasti.

Důsledky takové školské politiky při výběru studentů, prováděné v rozporu s Ústavou ČSSR, s řadou zákonů a mezinárodních paktů a úmluv, jsou přímo katastrofální. Lze je rozdělit do čtyř základních okruhů: morální, výchovné, odbor­né a kulturní, politicko-manipulační.

1. Sama skutečnost, že o studiu nerozhoduje nadání, zájem, pracovitost a jiné kladné pova­hové vlastnosti, ale většinou okolnosti na mla­dém člověku nezávislé, zvnějšku mu připsané (např. třídní původ či politická příslušnost rodi­čů), je zcela nemorální. Studium na výběrových školách je mocenským aparátem chápáno jako odměna za konformitu a tzv. politickou anga­žovanost, jako žebřík společenského vzestupu, a jen v malé míře jako příprava na tvořivou kva­lifikovanou práci.

2. Mladý člověk záhy pochopí, že se po něm nevyžadují především znalosti a schopnosti, ale v prvé řadě politická pseudoaktivita a konformita, jakkoli předstíraná a formální. Na školách a v ro­dinách se učí dvojímu myšlení a dvojí řeči. Mnozí mladí lidé vstupují do organizací, k nimž nema­jí vnitřní vztah, učí se vyslovovat názory, s nimiž vnitřně nesouhlasí. Vytvářejí si dvojí morálku, dvojí tvář. Místo na přednášky chodí na schů­ze a požívají řady výhod, stávají se postrachem nejen pro své kolegy, ale i profesory. Absolvují mnohdy střední nebo vysokou školu bez problé­mů, ale také bez hlubších a obsáhlejších vědo­mostí. Stávají se většinou zálohou moci pro ří­dící funkce. Nejen proto, že jsou za své studium a politické postavení vděčni, ale především pro­to, že pro normální odbornou práci nejsou vyba­veni potřebnými znalostmi a schopnostmi. Zato získávají schopnost již záhy mocensky manipu­lovat, poslušně a nekriticky řídit.

Naproti tomu studenti, kteří vyslovují své kritické názory, neskrývají se se svými postoji, povahově čestní a otevření, jsou ze škol mnoh­dy vylučováni, často před závěrem studia, bez možnosti uplatnit se třeba jen na okraji oboru, který chtěli absolvovat. A ti, kteří během studia neprojevili výrazně svou politickou a občanskou konformitu, jsou obvykle bez perspektivy kvali­fikačního růstu.

3. Celý tento zčásti živelný, zčásti promyšlený diskriminační postup má velmi nepříznivé dů­sledky pro řadu vědeckých i praktických oborů. Nezasahuje však zdaleka jen společenské obo­ry. Týká se velmi neblaze i uměleckých škol, pří­rodovědných oborů a nejvíce medicíny, v poně­kud menší míře technických oborů. Mladí lidé, z nichž by mohli být vynikající lékaři, nikdy lé­čit nebudou. Naproti tomu mladí lidé, kteří ne­mají o studium lékařství takový zájem, o dal­ších předpokladech nemluvě, jsou předurčeni zaujmout kvalifikovaná a vedoucí místa ve zdra­votnictví.

4. Nejvýrazněji ovšem v celé praxi vzdělanost- ní diskriminace vystupuje do popředí faktor politicko-občanské manipulace. Děti se staly významným prostředkem nátlaku moci na ob- čany-rodiče. Ti již vědí, že jejich členství v ko­munistické straně či vyloučení z ní, jejich účast či neúčast na manifestacích, aktivita či pasi­vita ve vybraných společenských organizacích, jejich otevřená kritičnost či pokrytecké mlčení a lhostejnost, souhlas s Chartou 77 či její odmít­nutí, projevení názorů odlišných od oficiálních či přízemní názorový konformismus - že to vše může rozhodovat o osudu jejich dětí. A protože veliká část občanů má děti, které se dříve či poz­ději budou ucházet o určitý typ studia, učební­ho poměru nebo zaměstnání, je také veliká část občanů tímto tlakem znovu a znovu ohrožová­na a postihována. Nejsou vzácné případy, kdy do hry společenské pseudoaktivity a přetvářky vstu­pují už rodiče dětí, které teprve započaly školní docházku. Přitom není důležité, zda státní moc v každém jednotlivém případě svůj způsob „od­měny a trestu“ uskuteční; stačí, aby tak učinila v řadě případů - už na jejich podkladě se u obča­nů vytváří obava, že také jim by se to mohlo stát. Tato manipulace je o to rafinovanější, že posti­huje často lidi čestné a nesobecké; ty, kteří jsou v konfliktu se společenskou lží a nemorálností ochotni obětovat sami sebe, svou existenci, ale právě z pohnutek nesobeckých, kvůli dětem, se křiví a přetvařují.

Politická moc v Československu vytváří tak zce­la programově systém morálně, kulturně i po­liticky nesprávných norem chování a jednání v oblasti nejzákladnějších lidských vazeb rodičů a dětí, jedinců a rodin, širších společenství a poli- ticko-společenských struktur. Na jejich bázi vzni­ká mocenská manipulace mající zásadně škodli­vé následky v morálce dospělých, mládeže i dětí. Vede k devalvaci a destrukci řady základních lid­ských a společenských hodnot včetně tvořivé prá­ce, vzdělanosti, výchovy a kultury.

V národě J. A. Komenského, v národech, kde jsou zakotveny demokratické tradice vzdělanosti a kultury, jsou tyto ztráty pociťovány obzvlášť cit­livě a tragicky. Zejména proto, že jde navíc o ná­rody, které mají s útlakem a odvetnými opatře­ními dlouhé a trpké zkušenosti.²

prof. dr. Jiří Hájek, DrSc., Marta Kubišová, PhDr. Ladislav Hejdánek

mluvčí Charty 77

Příloha:

Pokusíme se doložit své poznatky o vzdělanostní diskriminaci v ČSSR řadou příkladů. Informace o nich byly získány výlučně z okruhu přátel uve­dených mladých lidí, jejich rodin a pracovní­ků školských institucí. Přiložený dokumentační materiál je jenom zlomkem co do počtu, ale ani zcela nevystihuje případy nejkřiklavější. Je ome­zen možnostmi dokumentace, které jsou v sou­časném Československu velmi malé, především pak obavami postižených nebo jejich rodičů, že by zveřejnění jejich případů mohlo vést k dal­ší perzekuci, a to nejen při nové žádosti o studi­um. Domníváme se však, že uvedená fakta jsou dostatečným dokladem praxe československých úřadů a těch vedoucích politických míst, která o vzdělanostní diskriminaci vědí a nejen že ji při­pouštějí a nikterak proti ní nezasahují, ale do­konce ji vytvářejí.

Za eventuální dílčí nepřesnosti se předem omlouváme a v zájmu objektivity také sděluje­me, že v ojedinělých případech se někteří uchaze­či po mnoha pokusech a odvoláních na studium přece jen dostali. I když jde o případy výjimeč­né, snad i ony svědčí o tom, že rozsáhlá aktivita vyvíjená k obraně lidských práv přinesla výsled­ky a že je nutné v ní pokračovat.

Jsou dále připraveny konkrétní případy stu­dentů, kteří byli ze střední nebo vysoké školy vy­loučeni za své názorové postoje (např. případy z filozofické fakulty Univerzity Karlovy z r. 1977, případy související s účastí na pohřbu prof. Jana Patočky v roce 1977 a mnohé další). Mnozí stu­denti byli vyloučeni za to, že otevřeně projevili své kritické nekonformní názory, např. liberálně humanistické, náboženské či důsledně socialis­tické, že projevili souhlas s Chartou 77 a diskuto­vali o ní. Za všechny podává výmluvné svědec­tví případ Miroslava Jirounka z Mladé Boleslavi. Jeho podrobná dokumentace byla z iniciativy ně­kolika přátel Charty 77 odeslána v říjnu bělehrad­ské konferenci. Obdobně budou zpracovány další případy (např. vyloučení a věznění Jana Kozáka z filozofické fakulty UK pro vyjádření aktivního nesouhlasu se směrnicemi a praxí výjezdové ko­mise fakultního výboru SSM).

Zpracovány jsou také případy studentů, kte­rým je ztěžováno či znemožněno dokončení stu­dia pro jejich přesvědčení, a mnohé další případy, k nimž se vhodným způsobem vrátíme.

P. 1 Zdena Adamová, nar. 1955, Ivančice (dle neúplných informací)

Žádala na právnickou fakultu v Brně, nebyla při­jata. Již na gymnáziu v Ivančicích jí bylo řeče­no, že nedostane doporučení ke studiu vzhle­dem k vyloučení rodičů z KSČ. Zdena Adamová vykazovala na střední škole velmi dobré studij­ní výsledky.

Rodiče:

Otec právník, v roce 1970 vyloučen z KSČ.

Matka učitelka, v roce 1970 vyloučena z KSČ.

P. 2 Alice Battěková, nar. 17. 7. 1953, Praha 8, Křižíkova 78 Žádala celkem 6x na Vysokou školu ekonomickou v Praze. V roce 1971 se hlásila na denní, v dalších letech pak na dálkové studium. Konkrétní infor­mace o výsledcích přijímacích zkoušek nezíska­la. Při pátém přijímacím řízení v r. 1976 přijí­mací komise VŠE požádala zaměstnavatele (ČKD Praha-zásobování) a „složky“ (tj, výbor SSM a ZV ROH), aby původní kladné hodnocení bylo pře­pracováno tak, aby bylo možno přihlášku ke stu­diu zamítnout.

Studijní výsledky na střední škole: průměrný prospěch 1,6, maturita s vyznamenáním.

Rodiče:

Otec ing.Rudolf Battěk, sociolog, do r. 1970 odborný pracovník Sociologického ústavu ČSAV v Praze, politicky neorganizován, nyní čistič vý­loh v podniku Úklid. Byl vězněn z politických důvodů.

Matka, ing.Dagmar Battěková, do r. 1970 od­borná asistentka na Vysoké škole ekonomické v Praze, politicky neorganizovaná, nyní účetní v podniku Potraviny.

P. 3 Šárka Brodová, nar. 6. 11. 1954, Praha 5, Nad Palatou 2674

Žádala 3x o přijetí na vysoké školy uměleckého směru (UMPRUM - 1974, AMU divadelní fakul­ta -1975, tamtéž - 1976). Nebyla přijata. Oficiální konkrétní informace o výsledcích přijímacích zkoušek nedostala. Podle informací členů zku­šební komise se při talentové zkoušce umísti­la na 1. místě.

Studijní výsledky na Střední výtvarné škole v Praze 3 měla výborné. Doporučení z pracoviš­tě vynikající.

Rodiče:

Otec dr. Toman Brod, historik, zaměstnán do r. 1970 v Ústavu dějin pro východní Evropu ČSAV, vyloučen z KSČ, pak pracoval jako dělník, jako ta­xikář, nyní v invalidním důchodu.

Matka Libuše Brodová byla do r. 1970 zaměst­nána v Encyklopedickém ústavu ČSAV, vylouče­na z KSČ, nyní pracuje jako uklízečka.

P. 4 Dagmar Fridrichová, nar. 27. 6. 1953, Brno

Žádala 2x o studium na střední hotelové škole (v r. 1971 v Mariánských Lázních, téhož roku v Po- pradě). Na střední hotelovou školu v Popradě byla přijata. Dne 16.9.1971 však byla (na telefonický zásah Vojtěcha Krejčího, personálního ředite­le Interhotelu Brno) ze školy odvolána. Důvody jí byly sděleny až v lednu 1972: politické postoje rodičů. Nyní pracuje jako kuchařka.

Rodiče:

Otec ing.Karel Fridrich, do r. 1970 hospodář­ský pracovník, nyní číšník. V r. 1970 byl vylou­čen z KSČ.

Matka Helena Fridrichová byla též vylouče­na z KSČ.

P. 5 Jan Hon, nar. 21. 9. 1954, Praha 6, Mládeže 14

Žádal 3X na lékařské fakulty UK, nebyl přijat. Zdůvodnění prvního pokusu: „Neumístil se v po­řadí přijatých; důvod: celkový profil.“

Konkrétní výsledky přijímacích zkoušek se dozvěděl pouze neoficiálně z osobních informa­cí. Při druhém pokusu mu bylo čelným pracovní­kem fakulty řečeno: „Je to kvůli rodičům.“ V roce 1974 se z okruhu pracovníků školy dozvěděl, že zkoušku složil výborně.

Průměrný prospěch na střední škole: 2,1, známkový průměr z maturitního vysvědčení: 1,75.

Jan Hon nyní pracuje jako saniťák.

P. 6 Michal Hon, nar. 22. 1. 1959, Praha 6, Mládeže 14

Žádal 1X na gymnázium, nebyl přijat. Zdůvodně­ní: „Byla dána příležitost uchazečům, kteří cel­kově lépe vyhověli podmínkám přijetí.“

Konkrétní informace o výsledku přijímací zkoušky Michal Hon nedostal, avšak z cyklosty­lovaného listu, na němž bylo oznámeno nepřijetí, vyplývalo, že se tak nestalo pro neprospěch. Vý­sledek odvolání byl negativní. Rodiče též napsali dopis ministru školství ing. J. Havlínovi.

Prospěchový průměr ZDŠ: 1,06, známkový prů­měr závěrečného vysvědčení: 1,00.

Michal Hon je nyní v učňovském oboru.

Rodiče Jana a Michala Hona:

Otec ing. Jan Hon, CSc., do r. 1970 vědecký pracovník Vysoké školy ekonomické, vyloučen z KSČ, nyní několik let řidič bagru.

Matka JUDr. Eva Honová, do r. 1970 vědecká pracovnice Ústavu dějin socialismu, vyloučena z KSČ, nyní právnička stavebního podniku.

P 7 Dušan Hubl, nar. 20.7.1953, Praha 5, Na Březince 14 Žádal o vysokoškolské studium celkem 5X.

V r. 1974 na fakultu chemicko-technologickou Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (poté žádal na střední průmyslovou školu che­mickou - denní absolventský kurs, Brno), nebyl přijat. V r. 1975 žádal na chemicko-technologic- kou fakultu slovenské Vysoké školy technické v Bratislavě, nebyl přijat. V témže roce žádal na fakultu chemicko-technologickou VŠCHT Pra­ha, nebyl přijat. V r. 1976 žádal na fakultu che­mického inženýrství VŠCHT Praha, nebyl přijat. V r. 1977 skládal zkoušky opět na VŠCHT, nebyl přijat.

Přijímací zkoušky na vysoké školy složil - dle informací pracovníků fakult - vždy úspěšně, byly mu sděleny i počty bodů za jednotlivé tes­ty, známky z jednotlivých předmětů apod. Např. v r. 1977 byla hodnocena chemie: 1, matemati­ka: 1, marxismus: 2.

Všechna odvolání byla zamítnuta. V létě r. 1976 žádala matka Dušana Hubla pro své děti o výjezd do zahraničí, odkud jim byla nabídnuta stipen­dia, ale po složitém a dlouhém jednání na mi­nisterstvu školství a na ministerstvu vnitra byla tato žádost zamítnuta. V září 1976 nebylo odvolá­ní pro přijetí na fakultu chemického inženýrství VŠCHT v Praze vyřízeno; proto si v r. 1977 Dušan Hubl nepodával znovu přihlášku. V červnu 1977 napsal žádost ministru školství M. Vondruškovi o přezkoumání svého případu. V srpnu 1977 mu přišlo oznámení, že má znovu skládat zkoušky ve druhém termínu, složil je výborně, nebyl přijat (viz výše), záporná odpověď přišla i na odvolání. Zdůvodnění: celkově nevyhovuje.

Dušan Hubl měl prospěchový průměr na gym­náziu 1,65. Na závěrečném vysvědčení 1,3, na ma­turitním vysvědčení 1,00.

Již od doby středoškolského studia má inten­zivní zájem o studium chemie, s úspěchem se zúčastnil krajského kola chemické olympiády a jiných soutěží.

V r. 1974 byl pod politickým tlakem vykonáva­ným na ředitelství gymnázia doporučen na vy­sokou školu jen s podmínkou, že prodělá roční praxi v průmyslu. Od té doby pracoval jako děl­ník v chemickém závodě v Praze. Každou další přihlášku doporučil podnik včetně dílenského výboru ROH a ZO SSM. V r. 1976 obdržel Dušan Hubl kladné hodnocení a doporučení i od celozá- vodního výboru KSČ. Předtím mu však bylo bez zdůvodnění znemožněno vyučení v oboru pro­vozní chemik-gumař.

Dušan Hubl se nevzdává záměru studovat che­mii na vysoké škole.

P. 8 Magda Hublová, nar. 23. 3. 1959, Praha 5, Na Březince 14 Žádala 3X o studium na střední škole, nikdy neby­la přijata (v r. 1974 na gymnázium J. Nerudy, Hel- lichova 3, v r. 1975 na gymnázium Na Zatlance 11, v r. 1976 opět na gymnázium J. Nerudy).

Zkoušku složila vždy úspěšně, ale údajně - dle úředního sdělení školy - „byla dána přednost uchazečům, kteří lépe vyhovovali podmínkám přijetí“. Po třetí zkoušce, v r. 1976, se z okruhu gymnázia dozvěděla, že zkoušku z matematiky i z českého jazyka složila na 1. V odpovědích na odvolání byla vždy potvrzena správnost rozhod­nutí přijímací komise.

Magda Hublová studuje cizí jazyky (státní zkoušky), absolvovala úspěšně kurs psaní na stroji a těsnopisu. Je vítězkou celostátní soutě­že v těsnopisu.

Rodiče Dušana Hubla a Magdy Hublové:

Otec doc. dr. Milan Hubl, CSc., historik a po­litický pracovník, do r. 1968 rektor Vysoké školy politické a člen ÚV KSČ, v r. 1970 vyloučen z KSČ, poté pracoval jako úředník ve stavebním druž­stvu. Od r. 1972 do konce roku 1976 byl vězněn z politických důvodů.

Matka Eliška Skřenková, vysokoškolská uči­telka ruštiny, nyní v důchodu. V r. 1970 vylou­čena z KSČ.

P 9 ... Ivanyiová, býv. bydliště Praha 4

Po ukončení základní devítileté školy (s vyzna­menáním) žádala o studium na střední škole. Nebyla přijata.

Střední školu nyní studuje v Holandsku.

Rodiče:

Otec dr. Pavel Ivanyi, biolog, emigroval v r. 1976 s rodinou proto, že dcera nebyla přijata na střed­ní školu.

P. 10 Jindra Kadlecová, Praha 2, Makarenkova 42

Žádala 5X o denní a dálkové studium na Filozo­fické fakultě UK - obor knihovnictví. V r. 1972 na denní studium. Bylo jí sděleno: „Přes dobrý vý­sledek přijímacích pohovorů jste se nezařadila mezi přijaté uchazeče.“ V letech 1973, 1974, 1975 a 1976 pak žádala na dálkové studium. V r. 1975 jí bylo povoleno mimořádné studium, ale v r. 1976 jí nebylo opět - jako v r. 1972 - povoleno přejít na řádné denní studium.

P. 11 Bronislava Koutná, nar. 16. 1. 1959, Brno

Žádala o studium na střední škole. V roce 1974 slo­žila zkoušku na gymnáziu Zastávka u Brna, ale nebyla přijata. Dle sdělení nevyhovovala směr­nicím XV. sjezdu KSČ.

Její prospěch byl 1,0.

Je zaměstnána jako prodavačka.

P. 12 Marcela Koutná, nar. 26. 6. 1956, Brno

Žádala v roce 1976 na Vysokou školu zemědělskou v Brně, nebyla přijata. Zdůvodnění: „Nadbytek uchazečů.“ Odvolání bylo dvakrát zamítnuto.

Průměrný prospěch na gymnáziu byl 1,3. Známkový průměr na maturitním vysvědčení: 1,25.

Rodiče Bronislavy a Marcely Koutné:

Otec ing.Karel Koutný, učitel Vojenské akade­mie A. Zápotockého v Brně, vyloučen z KSČ, věz­něn dle § 98, zemřel.

Matka Anna Koutná, do roku 1970 pracovni­ce Krajského výboru KSČ, vyloučena z KSČ, nyní dělnice. Rovněž vězněna.

P. 13 Taťána Krejčí, nar. 21. 10. 1957, bývalé bydliště Haví­řov, Karvinská 47

(Rodina požádala v r. 1976 o vystěhování a žije nyní v zahraničí)

Žádala v r. 1973 o studium na gymnáziu v Orlo­vé, nebyla přijata, ačkoli je o studium na gymná­ziu v těchto místech poměrně malý zájem.

Základní devítiletou školu absolvovala s výbor­ným prospěchem (za devět let měla na vysvědče­ní jen jednu dvojku).

Odborem pracovních sil byl Taťáně Krejčí na­bídnut učební obor v oboru lihovarník. V letech 1973-1975 pak navštěvovala dvouletou zdravotní školu v Šumperku. Ukončila ji s velmi dobrými výsledky, nebylo jí však - jako jiným dobrým ab­solventkám umožněno složit diferenční zkoušky do 3. ročníku čtyřleté zdravotní školy.

Do doby emigrace pracovala v nemocnici.

Rodiče:

Otec PhDr. Jaroslav Krejčí, CSc., bývalý vyso­koškolský učitel, r. 1970 byl vyloučen z KSČ, pak pracoval jako dělník.

PhDr. Jaroslav Krejčí, CSc., podal odvolání pro­ti nepřijetí své dcery na gymnázium v Orlové, ad­resoval je krajskému národnímu výboru. Toto odvolání - vedle dvou dalších písemností - bylo předmětem trestního stíhání proti němu. Byl odsouzen pro podvracení republiky dle § 98/1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva a půl roku. Ve vazbě byl od listopadu 1973.

P. 14 Petr Leštínský, nar. 4. 11. 1953, bývalé bydliště Ostrava- Poruba, Moyzesova 1385

(Rodina se v r. 1977 vystěhovala do zahraničí)

Žádal o studium na Vysoké škole báňské - obor elektro, kde počet uchazečů nepřevyšuje počet volných míst. Nebyl přijat. V odpovědi na odvo­lání bylo uvedeno, že nemá k vysokoškolskému studiu předpoklady. Maturita na SPŠE (elektro­technická průmyslovka) v Ostravě-Vítkovicích, umístil se s jednou trojkou v první čtvrtině ma­turantů. Dle třídního učitele měl velmi dobré předpoklady ke studiu na vysoké škole. Nedostal však ze SPŠE doporučení.

Pracoval pak jako montér výtahů.

Rodiče:

Otec ing. Jan Leštínský byl v r. 1969 vyloučen z KSČ, v r. 1971 odsouzen k 7 měsícům ztráty svo­body nepodmíněně podle § 100, odst. 1. Byl stá­le pod dozorem StB.

Matka vystoupila v r. 1969 z KSČ (vyškrtnuta).

P. 15 Michal Liška, nar. 11. 5. 1955, Praha 4, Novodvorská 1122 Žádal na vysokou školu celkem 3X, z toho 2X (v r. 1974 a 1976) na Vysokou školu ekonomickou v Praze, v r.1976 ještě na fakultu technologickou (obor ekonomika a ASŘ v kožedělném a gumá­renském průmyslu) Vysokého učení technického v Gottwaldově. Při zkoušce v r. 1974 dle vyjádře­ní zkušební komise jednoznačně obstál, byl tou­to zkušební komisí doporučen ke studiu, ale na základě pozdějšího zásahu pracovnice MV KSČ Havlové bylo rozhodnutí zrušeno a v duchu to­hoto zásahu zasláno rozhodnutí přijímací ko­mise s textem: „Neumístil jste se v pořadí...“. Obdobně proběhly další pokusy. Michal Liška podal žádost o přijetí do zaměstnání ve výpo­četním středisku VŠE. Pracovník kádrového od­dělení však poukázal na rodinný původ ucha­zeče a Michal Liška nebyl přijat ani do tohoto zaměstnání. Michal Liška absolvoval předtím úspěšně dvě střední školy (gymnázium a střední ekonomickou školu v Praze 2), dvouleté studium pro abiturienty středních škol - obor výpočetní technika a zpracování informací. Tuto školu ab­solvoval s vyznamenáním. Nyní je zaměstnán jako programátor.

Rodiče:

Otec Oldřich Liška, do r. 1970 státní zaměstna­nec, překladatel severských jazyků, v r. 1970 vy­loučen z KSČ, nyní pracuje jako strážný.

Matka Věra Lišková, zdravotní sestra, vylou­čena z KSČ v r. 1970.

P. 16 Dana Moravcová, nar. 31. 3. 1955, Ivančice

Žádala v r. 1975 na Vysokou školu ekonomic­kou - zahraniční obchod, nebyla přijata, údaj­ně pro velký počet uchazečů. Maturitu na gymná­ziu složila s vyznamenáním. Úryvky z posudku: „.znalosti z oboru přírodních věd - výborné, zna­losti v ostatních předmětech přesahují požadavky osnov. Výborná pracovní morálka, logická pa­měť, myšlení na vysoké úrovni, nadprůměrně nadaná.“

Studovala též na jazykové škole angličtinu, také doporučení z této školy bylo výborné.

Rodiče:

Otec podnikový právník, v r. 1970 vyškrtnut z KSČ.

Matka učitelka.

P. 17 Zuzana Pochmanová, Plzeň, Sladkovského 12

Žádala v r. 1973 o studium na střední škole, gym­náziu v ul. Odborářů v Plzni. Přijímací zkouš­ky složila výborně, nebyla přijata. Důvod: „Byla dána přednost, kteří lépe vyhověli kritériím při­jímacího řízení.“ Na základní devítileté škole byla Zuzana Pochmanová výbornou žákyní, zví­tězila v městské matematické olympiádě, třetí byla v oboru fyzika.

Nastoupila do učebního poměru aranžér.

Rodiče:

Také v případě Zuzany Pochmanové se uplatni­lo nespravedlivé posuzování podle postoje rodičů.

P. 18 David Prečan, nar. 7. 11. 1959, dříve bytem Praha 6- -Petřiny

(Rodina se vystěhovala do zahraničí, zejména z důvodů profesní perzekuce.)

David Prečan žádal o studium na střední ško­le, nebyl přijat. Výborný prospěch na základní devítileté škole. Výborné znalosti v přírodověd­né oblasti.

Rodiče:

Otec PhDr. Vilém Prečan, historik, vyloučený v r. 1970 z KSČ, zbaven jakékoli možnosti praco­vat ve svém oboru. Pracoval jako dělník.

P. 19 Pavel Přikryl, nar. 21. 2. 1960, Brno

Žádal na střední školu (gymnázium), nebyl přijat.

V posudku ZDŠ se píše: „.zamítá se studium z politických důvodů.“ Tento závěr potvrdil i KNV v odpovědi na stížnost, zaslanou předsedovi

Federálního shromáždění A. Indrovi a postou­penou k vyřízení KNV.

Na ZDŠ výborný prospěch: 1,1.

Rodiče:

Otec RSDr. Zdeněk Přikryl, vedoucí oddělení KV KSČ, vyloučen z KSČ, nyní dělník.

Matka Ludmila Přikrylová, učitelka.

P. 20 Jakub Ruml, nar. 26. 5. 1955, Praha 10, Kremelská 104 Žádal o přijetí ke studiu na Vysokém učení tech­nickém v Bratislavě, (chemická fakulta, obor po­lygrafie) v roce 1975. Nebyl přijat. Oficiální zdů­vodnění nepřijetí: „Neumístil se v komplexním hodnocení.“ Neoficiální informace: zkouška byla úspěšná, nebyl přijat na zásah Městského výbo­ru KSS Bratislava.

Na střední škole studoval s vyznamenáním, průměr závěrečného vysvědčení: 1,2.

Po vykonání vojenské základní služby pracu­je Jakub Ruml jako kalkulant.

P. 21 Jan Ruml, nar. 5. 3. 1953, Praha 10, Kremelská 104

Žádal na vysokou školu 4X. V roce 1972 se přihlá­sil na Vysokou školu zemědělskou, v roce 1973 na Vysokou školu ekonomickou, v roce 1974 na ČVUT, v roce 1977 na Filozofickou fakultu UK. Ne­byl přijat. Oficiální zdůvodnění prvního nepřije­tí: „Nebyl doporučen gymnáziem“, u ostatních: „Neumístil se v komplexním hodnocení.“ Z ne­oficiálních zdrojů od pracovníků fakult (1973 VŠ ekonomická a 1974 ČVUT) se dozvěděl, že zkouš­ky složil úspěšně, ale nebyl přijat z politických důvodů.

Všechna o odvolání byla zamítnuta. V roce 1977 se odvolával k ministru školství ČSR, ten však po­tvrdil rozhodnutí Univerzity Karlovy.

Střední škola: prospěch velmi dobrý, maturit­ní vysvědčení 1,5.

Jan Ruml pracuje od r. 1973 manuálně a chce se nadále pokoušet o studium na vysoké škole.

Rodiče Jakuba a Jana Rumla: Otec Jiří Ruml, do r. 1969 novinář, nyní jeřábník. V r. 1970 byl vyloučen z KSČ.

Matka Jiřina Hrábková, do r. 1970 novinářka, pak úřednice. V r. 1970 byla vyloučena z KSČ.

P. 22 Ivan Rusek, nar. 25. 2. 1953, Brno, Dřevařská 20

Žádal v roce 1972 o studium na právnické fakul­tě UJEP v Brně. Byl přijat, ale v září téhož roku byla děkanem Kučerou nařízena obnova přijíma­cího řízení, ustavena zvláštní komise pro posou­zení případu. 1.11.1972 bylo rozhodnuto o nepřijetí s odůvodněním, že otec ing. Antonín Rusek byl odsouzen dle § 98 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dobu 5 let nepodmíněně. V rozhodnutí o ne­přijetí z 1.11.1972 se mj. psalo: „...komise zjišťu­je na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č. 2 T 25/72 ze dne 8. srpna 1972, že příslušník Vaší rodiny doc. Rusek, Váš otec, byl uznán vinným z trestného činu rozvracení republiky. Jak je zřej­mé z rozsudku, jeho činnost pramenila z názo­rů, které zastával již od roku 1968. Tato okolnost ukazuje na to, že rodinné prostředí, v němž jste byl vychován, nebylo příznivé požadavkům so­cialistické výchovy. Tento fakt je ještě zdůrazněn tím, že Vaše matka byla pro své názory vylouče­na z KSČ. Že Vaše výchova se neubírala směrem, který je potřebný pro naši socialistickou společ­nost, prokazuje blíže ta okolnost, že jste proje­vil úplnou pasivitu. Ani jako student střední ško­ly ani později jste se nestal členem mládežnické organizace, ani nepracoval v žádné společenské organizaci.“

Ivan Rusek pracuje jako dělník.

Rodiče:

Otec doc. ing.Antonín Rusek, vysokoškolský učitel, vyloučen v r. 1970 z KSČ, od roku 1972 do roku 1977 vězněn za činnost vyplývající z jeho po­stojů a názorů na události v roce 1968-1969 v Čes­koslovensku a následující vývoj.

Matka Marie Rusková, učitelka, v roce 1970 vyloučena z KSČ.

P. 23 Jiří Seidl, Plzeň. Senecká 15

Žádal o studium na střední hotelové škole v Mari­ánských Lázních. V roce 1975 vykonal úspěšně při­jímací zkoušky. Nebyl přijat. Po dovolání rodičů bylo odborem školství KNV sděleno, že v postupu přijímací komise nebylo shledáno závad a tudíž zamítavé rozhodnutí platí. Jiří Seidl dostal do­poručení ke studiu od učňovské školy RaJ v Plzni, kde byl nejlepším učněm, vítězem krajské soutě­že. Vysvědčení měl vždy s vyznamenáním.

(Další informace nebyly získány.)

Rodiče: Otec Josef Seidl, bývalý dělnický ředi­tel Stavebních strojů, n.p. Plzeň, v roce 1970 vy­loučen z KSČ, pak dělník.

P. 24 Ondřej Semrád, nar. 14. 8. 1954, Praha 8, Horovo nám. 2 Žádal 4X o studium na vysokých školách umě­leckého směru. V roce 1974 pak na lékařskou fa­kultu, nikdy ale nebyl přijat. Nedostal konkrét­ní informace o výsledcích přijímacích zkoušek. V roce 1973 mu bylo sděleno, že byl zjištěn sní­žený stupeň talentu. Jiná zdůvodnění: Nesplnil požadavky, byl přespočetný. V prvé odpovědi mu byla doporučena roční praxe, kterou absolvoval, ale nebyl přijat.

Maturoval s velmi dobrými až chvalitebnými výsledky (1 a 2).

Rodiče:

Otec Václav Semrád, do roku 1970 režisér, vy­loučen z KSČ, nyní v invalidním důchodu.

Matka Míla Semrádová, do roku 11970 novinář­ka, vyloučená z KSČ, nyní v invalidním důchodu.

(Bratr Michal Šíp studuje v zahraničí v NSR.)

P. 25 Jiří Šilhan, nar. 13. 4. 1959, Brno

Žádal o přijetí na střední školy. V roce 1974 ne­dostal doporučení ze základní devítileté školy. V roce 1975 žádal na střední průmyslovou ško­lu stavební, nedostal doporučení ze závodu, kde pracoval. V roce 1976 žádal opět na SPŠ stavební, doporučení závodu bylo kladné, byl zamítnut při­jímací komisí. Podle neoficiálních informací slo­žil zkoušku v roce 1976 úspěšně. Z řady míst mu bylo neúřední cestou sděleno, že nemůže počí­tat se studiem na střední škole pro politické po­stoje svých rodičů.

Rodiče:

Otec MUDr. Milan Šilhan, lékař, do r. 1970 člen Čs. strany socialistické, nyní bez politické příslušnosti. Byl vězněn z politických důvodů.

Matka MUDr. Brigita Šilhanová, lékařka, byla členkou Čs. strany socialistické, nyní bez politic­ké příslušnosti.

P. 26 Kateřina Šilhánová, nar. 21. 6. 1953, Praha 3, Jesenio- va 105

Žádala 4X o studium lékařství, v roce 1972 na hy­gienické fakultě UK, v roce 1973 na pediatric­ké fakultě UK, v roce 1975 a 1976 na fakultě vše­obecného lékařství UK v Praze. Po prvních dvou přijímacích zkouškách jí bylo sděleno: „Nevy­hověla jste při komplexním hodnocení“, po po­kusech v r. 1975 a 1976 dostala v obou případech odpověď: „Vyhověla jste, ale protože bylo již naplněno směrné číslo, nemůžete být přijata.“ Podle informací pracovníků fakult (2X od děkanů, pak od tajemníků a členů zkušebních komisí) ob­stála při přijímacích zkouškách výborně nebo vel­mi dobře. Umístila se vždy mezi nejlepšími. Po dovoláních, která podávali rodiče nebo ona sama, bylo vždy rektorátem UK potvrzeno rozhodnutí přijímací komise fakulty. Také odvolání a stíž­nosti, podávané na ministerstvo školství, před­sedovi Federálního shromáždění a v r. 1976 Úřadu vlády ČSR, byly bezúspěšné. V roce 1975 požádala matka Kateřiny Šilhánové (po třetím odmítnutí jejího studia na UK v Praze) děkany všech lékař­ských fakult v Československu o dodatečné přijetí své dcery. Dostala buď zamítavé, nebo vyhýbavé odpovědi. V témže roce se rodiče zajímali o mož­nost tzv. mimořádného studia, jež je zakotveno ve vysokoškolském zákoně ČSSR. Bylo jim sděle­no, že v daném oboru se tato forma neuplatňuje. Také informace o možnosti studia lékařství v ně­které blízké socialistické zemi vyzněla záporně.

Pokud jde o střední školu, absolvovala Kate­řina Šilhánová jednak gymnázium (prospěcho­vý průměr 1,6, závěrečné vysvědčení 1,3, matu­ritní zkouška 1,0 + zvláštní pochvala), jednak Střední zdravotnickou školu - dvouleté nástav­bové studium - obor rehabilitace, kterou absol­vovala s prospěchovým průměrem 1,0, maturi­tu složila s vyznamenáním.

Kateřina Šilhánová má o studium lékařství trvalý a intenzivní zájem. Hned po zakončení gymnázia absolvovala náročnou zdravotnickou praxi - brigádu v nemocnici v NDR, kde byla jed­noznačně kladně hodnocena. Od r. 1972 pracovala ve zdravotnictví, zprvu jako sanitářka pro nároč­né práce, pak 4 roky jako rehabilitační pracov­nice. Hodnocení z pracoviště měla vždy kladné.

Rodiče: prof. ing.Věněk Šilhán, CSc., dříve vy­sokoškolský profesor, ředitel výzkumného ústa­vu, po vyloučení z KSČ a propuštění z Vysoké ško­ly ekonomické pracoval manuálně, nyní pracuje jako úředník.

Matka PhDr. Libuše Šilhánová, CSc., socio­ložka, v roce 1970 vyloučena z KSČ, nyní v inva­lidním důchodu.

P. 27 Jan Vaculík, nar. 23. 5. 1958, Praha 7, Veletržní 21 Žádal 3X na střední školu. V roce 1973 na gym­názium, v roce 1974 a 1975 na střední školu zeměměřičskou. Nebyl přijat. Oficiální důvod nepřijetí: „Nesplňuje ostatní podmínky.“

Výsledky přijímacích zkoušek byly vždy vý­borné. Odvolání k ministru školství bylo vždy zamítnuto.

Jan Vaculík vykonal zvláštní psychotechnic- kou zkoušku v pedagogické poradně Praha 1, Týn; zjištěno mimořádné nadání pro matematiku.

P. 28 Ondřej Vaculík, nar. 30. 6. 1954, Praha 7, Veletržní 21

V roce 1971 žádal na gymnázium, ale nebyl při­jat. Dojednáno přijetí v jiném obvodu - zakázá­no. Nástup do učebního poměru zedník - pětileté souvislé studium - maturita 1975. V roce 1975 žá­dal o přijetí na stavební fakultu ČVUT. V roce 1977 žádal o dálkové studium na téže fakultě. (Podnik studium nedoporučil.) Nebyl přijat. V roce 1975 výsledek zkoušky neoznámen, v roce 1977 sděle­no, že zkouška byla s úspěchem vykonána, pí­semně pak, že „nesplnil“ podmínky.

Maturitní zkouška - vyznamenání.

Ondřej Vaculík se bude příští rok pokoušet o přijetí na studium na stavební fakultě.

Rodiče Jana a Ondřeje Vaculíka:

Otec Ludvík Vaculík, do r. 1969 redaktor a spi­sovatel, vyloučen z KSČ.

Matka Madla Vaculíková, úřednice.

P. 29 Michaela Vyroubalová, nar. 17. 7. 1954, Brno

Žádala 2X na lékařskou fakultu UJEP v Brně (1973, 1974), ale nebyla přijata. Zdůvodnění: nedostatek míst. Konkrétní informace o výsledcích přijíma­cích zkoušek nedostala. Průměrný prospěch na střední škole 2,1. Známkový poměr ze závěrečné­ho vysvědčení: s ovlivněním - dobrý.

Složila státní zkoušku z francouzštiny a ruštiny.

Rodiče:

Otec ing. Alois Vyroubal, do roku 1970 vedoucí projektant, vyloučen z KSČ, nyní pomocný děl­ník. Byl vězněn.

Matka Irena Vyroubalová, ekonomka.

P. 30 Marie Vysoká, roz. Hošková, nar. 29. 12. 1951, Praha 3, Biskupcova 16

Žádala na vysokou školu UMPRUM v roce 1972. Nebyla přijata. Podle neoficiální informace pro­rektora se dozvěděla, že se umístila na 4. místě (mělo být přijato 7 studentů), ale že její odvolá­ní je bezpředmětné.

Prospěchový průměr na střední škole: 1,25.

Chtěla se zabývat knižní ilustrací.

Rodiče:

Otec ing. Milan Hošek, do r. 1970 státní za­městnanec, v roce 1970 vyloučen z KSČ, nyní v in­validním důchodu. Vězněn za nacistické oku­pace.

Matka Ladislava Hošková, referentka na vy­soké škole, vyškrtnuta z KSČ, nyní administra­tivní pracovnice.

^ úsd, sb. FMV-Ch. - strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

1. Viz D5 (konec ledna 1977).

2. V Libri prohibiti, sb. Charta 77, je uložen strojopisný koncept dokumentu s rukopisnými úpravami.

Text dokumentu (bez příloh): In: České slovo, roč. 24, č. 1 (leden 1978), s. 8.

Zkráceně a komentář: ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-197 (19. prosince 1977).