D47 1978

1978, 5. duben, Praha. – Dopis prezidentu republiky před jeho státní návštěvou

v SRN, upozorňující na zahraniční zájem o dodržování lidských práv v souvislosti se sílící perzekucí čs. občanů hájících lidská práva.

Vážený pane prezidente,

v souvislosti s prohlubujícími se přátelskými vztahy mezi ČSSR a NSR a Vaší nadcházející ná­vštěvou v NSR zvýšil se v zahraničí, zvláště v NSR, zájem o respektování lidských práv v naší zemi, o případy některých čs. politických vězňů a o per­zekuce signatářů Charty 77. Je nám známo, že na čs. vládu bylo v této věci apelováno, aby revido­vala některé své postupy a projevila více velkory­sosti. Zájem zahraničních činitelů o tyto otázky vítáme, protože se domníváme, že respektování lidských práv není vnitřní záležitostí toho kte­rého státu, ale věcí všech lidí, a že zlepšení si­tuace v této oblasti je jedinou pevnou a trvalou základnou i pro zlepšování vztahů mezi národy, jak to ostatně zdůraznil i Závěrečný akt helsin­ské konference.

S ohledem na tento zvýšený zájem, který bude zřejmě provázet i Vaši návštěvu, považujeme za nezbytné Vás upozornit, že perzekuce občanů za­sazujících se o dodržování lidských práv nebo na­plňujících tato svá zákonně zaručená práva v naší zemi bohužel neustaly, ale že v poslední době do­konce naopak zesílily.

V Bratislavě bylo dne 2.3.1978 zahájeno trest­ní stíhání pro údajné podvracení republiky po­dle § 98 odst. 1 trestního zákona proti signatáři Charty 77 Mariánu Zajíčkovi, římskokatolické­mu kaplanovi z Pezinku, a proti Robertu Gombíkovi, římskokatolickému kaplanovi v Senci. Oba byli vzati do vazby,’ po deseti dnech sice propuš­těni, ale dál jsou stíháni na svobodě. Toto stíhá­ní je pozoruhodné tím, že tu jde o první případ, kdy je signatář Charty 77 obviněn výslovně a vý­hradně jen proto, že rozšiřoval text jejího první­ho prohlášení. Je totiž stíhán za to, že spolu se svým spoluobviněným navštívil v Praze Pavla Ko­houta, přijal od něho Prohlášení Charty 77 a text eseje Jana Patočky, obé rozepsal a rozeslal svým známým, hlavně katolickým duchovním na Slo­vensku. Na případy některých osob, které samy Chartu 77 nepodepsaly, ale byly stíhány a odsou­zeny v souvislosti s ní, jsme upozornili už ve svém dopise čs. státním orgánům ze dne 11.3.1978.² Že se nyní takové stíhání obrátilo poprvé i proti sig­natáři, nezaráží nás proto, že bychom je považo­vali za něco horšího než stíhání jiných osob, ale proto, že je v přímém rozporu s oficiálním tvr­zením (např. předsedy vlády v listopadu 1977 ve Vídni), že pro účast na práci Charty 77 není a ne­bude stíhán žádný signatář.

Dne 24.3.1978 byl Okresním soudem v Mostě odsouzen podle § 100 odst. 1 a) trestního zákona za pobuřování k tvrdému nepodmíněnému tres­tu dvaceti měsíců vězení Gustav Vlasatý, který je od 30.1. ve vazbě, a to pouze proto, že měl ve své kanceláři na nástěnce výstřižky z čs. oficiálního tisku o snižování životní úrovně pracujících na Západě a rostoucím blahobytu v ČSSR a vedle nich své starší a novější výplatní pásky, dokládající snížení jeho platu o několik set korun.

Dne 11.4.1978, tedy právě ve dnech Vaší návště­vy v NSR, bude před Obvodním soudem v Praze 1 probíhat hlavní líčení v trestní věci proti sig­natáři Charty 77 Ivanu Jirousovi, uměleckému vedoucímu skupiny The Plastic People, který je stíhán – už potřetí – za výtržnictví podle § 202 trestního zákona, tentokrát proto, že svým nekonformním vystoupením na vernisáži údajně narušil důstojný průběh vernisáže.³

Signatáři Charty 77 Michal Kobal a Ivan Ma­ňásek jsou už několik týdnů ve vyšetřovací vaz­bě a jsou obviněni z pobuřování podle § 100 trest­ního zákona, protože prý rozmnožili a pokusili se rozšířit text informující o některých jedná­ních stranických orgánů, o nichž nebyla veřej­nost oficiálně zpravena, a obsahující některé spe­kulativní úvahy o vnitřních poměrech v těchto orgánech. Tento text známe, a i když nemůže­me posoudit jeho pravdivost, víme, že je psán střízlivě a neobsahuje žádné útoky proti spole­čenskému a státnímu zřízení nebo veřejným či­nitelům. Za těchto okolností by podle čs. práv­ního řádu nemělo být ani jeho případné šíření trestné. Pokud je nám známo, nebylo obvině­ným zatím ani dokázáno, že rozmnožený text někomu předali.

Alarmující je případ Miroslava Černého, který jsme již popsali a zveřejnili.⁴ Tento politický vě­zeň je vážně nemocen (poúrazovou epilepsií), je mu odpírána lékařská péče, je téměř nepřetržitě trestán samovazbou a podle posledních zpráv je vážně ohroženo jeho zdraví a možná i život (v po­slední době zhubl o 22 kg).

Dne 29.3.1978 bylo vzneseno obvinění z návo­du k trestnému činu útoku na státní orgán podle § 10 odst. 1 b) k § 154 odst. 2 trestního zákona pro­ti signatářce Charty 77 novinářce Ottě Bednářo­vé. Tohoto trestného činu se měla dopustit tím, že v době svého zadržení v pankrácké věznici na­váděla prý svou spoluvězeňkyni k tomu, aby ve­řejně pomluvila orgán NVÚ v Litoměřicích tvrze­ním, že byla zbita obuškem a bylo jí ublíženo na zdraví. Toto obvinění je nejen v příkrém rozporu se skutečností, ale je i v rozporu s platným práv­ním řádem. Obvinění Otty Bednářové bylo spo­jeno s osobní prohlídkou, při níž bylo zabaveno větší množství strojopisných textů.

Považujeme za hluboce zneklidňující skuteč­nost, že tak krátce po bělehradské konferenci oficiální státní místa současně s hlasitým ujiš­ťováním o široké garanci občanských práv a svo­bod v ČSSR stupňují represe včetně trestních po­stihů a věznění těch občanů, kteří se pokoušejí tato práva uskutečňovat, a to ještě v jejich neje­lementárnější podobě. Případy, o nichž jsme se zmínili, jakož i některé další, dokonce nasvěd­čují, že se po mnoha letech znovu objevuje ten­dence k vykonstruovaným obviněním, vyplýva­jící z toho, že úmysl někoho stíhat předchází věcným zjištěním, která by aspoň formálně ta­ková stíhání zdůvodňovala. Nemůžeme v tako­vé situaci přehlédnout zmíněná fakta a jsme rozhodnuti i nadále nám dostupnými prostřed­ky upozorňovat na všechny skutečnosti, které jsou s těmito postoji v rozporu. V duchu této své snahy Vás žádáme, abyste přijal sdělení obsaže­ná v tomto dopise a využil své pravomoci prezi­denta republiky k zastavení veškerých nezákon­ných postihů.

dr. Ladislav Hejdánek, Marta Kubišová, dr. Jaroslav Šabata mluvčí Charty 77

^ čsds, sb. Charta 77. – strojopis, průpis.

1. Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 5, s. 14, kde byl text dopisu publikován, upřesňují v poznámce, že oba byli po čtyři dny pouze zadržováni, nikoli vzati do vaz­by, a že M. Zajíček se k Chartě nadále hlásí.

2. Srv. D44 (11. 3. 1978).

3 Viz D45 (11. 3. 1978) a poznámku k němu. I. Jirous byl znovu odsouzen v červnu 1982 za trestný čin výtržnic­tví k 3 a > letům vězení za vydávání a rozšiřování sami­zdatového časopisu Vokno (srv. D207 z 23. 6. 1982 a D211 z 11. 8. 1982) a v dubnu 1989 k 16 měsícům za pobuřová­ní, jehož se měl dopustit tím, že spolu s J. Tichým zor­ganizoval petici obviňující státní orgány ze smrti věz­něného Pavla Wonky.

4 Srv. D44.

Plné znění: In:Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 5, s. 14 • Charta77. Rok 1978. Samizdatový sborník, s. 38-39 • Americké listy, č. 17 (28. dubna 1978) • Magazín Nového do­mova, roč. 7 (19. června 1978), s. 22-24; Krácený text: Listy, roč. 8, č. 5 (září 1978), s. 90 • Zpravo­daj Čechů a Slováků, roč. 11 (1978), č. 5, s. 3-4 • České slovo, roč. 24, č. 5 (květen 1978), s. 8.

Komentáře a sdělení: Trestní stíhání Mariána Zajíč­ka a Roberta Gombíka. In: Informace o Chartě 77, roč. 1, (1978), č. 5, s. 19-21 • Sdělení VONS č. 5: Gustav Vlasa­tý. Tamtéž, č. 6, s. 4 • Sdělení VONS č. 3 a č. 4: O Ivanu Jirousovi. Tamtéž, s. 3 • Sdělení VONS č. 27: J. Maňásek a M. Kobal odsouzeni. In: Informace o Chartě, roč. 1 (1978), č. 10, s. 8.