Tento dokument definuje pojem lidové demokracie jako vládu lidu a pro lid, nikoli pouze jako teoretickou právní strukturu. Zdůrazňuje, že demokracie není vládou většiny, ale vládou všech občanů, kde nikdo nesmí být znevýhodněn na základě majetku, síly či počtu. Diskutuje se o tom, kdo tvoří „lid“ – nikoli masa, ale jednotlivci s humanitními ideály. Apeluje se na to, aby lid nebyl klamán hesly a sliby, ale byl ponechán v rozhodování. Podtrhuje se nezbytnost svobodné kritiky a diskuze, včetně té vycházející od samotného lidu, a potřeba instituce pro zkoumání veřejného mínění. Klíčovým demokratickým právem je svoboda, která náleží všem, včetně menšin, a právo na svobodu projevu by mělo být zachováno i pro ně. Text vyjadřuje důvěru ve schopnost lidu vybrat si správnou cestu, a proto je třeba mu poskytnout plnou možnost volby.
„Demokracie znamená vládu lidu a vládu pro lid…“
docx | pdf | html | digitalizáty
◆ článek, česky, vznik: nedatováno, nejspíš před volbami 1946 ◆ poznámka: u dokumentu připsáno: "Posláno do Čsl. rozhlasu"
„Demokracie znamená vládu lidu...“
Demokracie znamená vládu lidu a vládu pro lid. Abychom zdůraznili, že demokracie není pouhá právní struktura, která dává theoreticky každému účastnit se na vládě, nýbrž že jde o faktickou vládu lidu, proto nyní říkáme: lidová demokracie.
A tedy: v čem vidím tu lidovou demokracii. Jsou to vlastně dvě otázky: 1. kdo to je lid – a 2. jakým způsobem má vládnout.
1. Lid není většina, nýbrž všichni. Každému je nutno poskytnout práv demokratických, i když za ním nestojí dav lidí stejného názoru. V našem státě nemůže a nesmí být místo pro vládu silnějších, a to ani silnějších majetkem a zbraněmi, ani silnějších početně. Demokracie znamená vládu všech, nikoli vládu většiny.
2. Nesmíme zneužívat slova „lid“. Mnoho řečníků se teď ohání tím termínem, ale málo má k tomu oprávnění. Pamatujme, že lid není masa, kterou je možno vodit sem i tam, nýbrž že v každém článku najdeme člověka s humanitními ideály.
3. Lid nesmí být klamán pouhými hesly, krásnými slovy a neustálými sliby. Na našich stranách jest nikoliv ovlivňovat mínění lidu, nýbrž dát mu rozhodnout.
4. Bez kritiky a bez diskuze se naše lidová demokracie neobejde. Potřebujeme nejen kritiku oficiální, nýbrž každou věcnou a soudnou; a nejen kritiku profesionálů, nýbrž kritiku lidu. Ústav pro zkoumání veřejného mínění je v pravé demokracii nevyhnutelný.
5. První právo demokratické je svoboda. To právo nepatří jenom většině, jak jsem řekl, nýbrž třebas i sebe menšímu kroužku lidí. Budiž zachováno právo svobody projevu právě i takovým malým kroužkům. Nemusíme se bát, že lid bude zaveden proti své vůli. Nikde na světě nebyl lid zaveden, a kde to tak vypadá, pak tomu sám chtěl. Náš lid je dosti vyspělý, aby si dovedl vybrat. Nuže, dejme mu výběr celý a nechtějme mu samou ochotou sousta napolo rozžvýkat.