Filosofie a víra [1998]
01
filosofie x víra: odkaz dvou odlišných kultur, jediných dvou ze všech, které známe a které se principiálně opřely proti mytické tradici
02
co to je „MYTHOS“: orientace na pračasové (nadčasové) archetypy
03
LOGOS proti MYTHU: nejde o slova, ale o životní orientaci a ta zůstává v podstatě nezměněna: odbourána je narativita, ale orientace na nadčasovost zůstává nezměněna (odtud možnost „logizace“ mýtu: mytologie, -ismy)
04
něco z tohoto pročištěného MYTHU zůstává stále přítomno dokonce v naší vědě (zásady, platné pro každé vědecké sdělení) s nahodilostí, kontingencí se nedá pracovat
05
dějinný význam křesťanství: nejen zachování, ale obnova (vícekrát se prosazující obnova) filosofie srovnání s islámem (Cordoba)
06
„víra“ jako termín do evropského kontextu přichází spojena s řeckým slovem PISTIS (Plutarchos připomíná, že „podle Hérakleita většina božských věcí pro nevíru uniká a není poznávána“ B 86) přibl. půl tisíce let před Kr.
07
překlady LXX a Vulgaty: v hebrejštině pravda a víra neodlučitelně souvisí: pravda zajišťuje víru, víra se opírá o pravdu spolehnutí na spolehlivé
08
Helenizace židovství a křesťanství: nejmladší vrstva SZ a apoštol Pavel nejde však pouze o jednostranné ovlivňování, nýbrž o spor, konflikt, duchovní zápas (např. Janovo evang. : pravda se v JK „stala“)
09
příklad víry: Abram opouští vše pevné a jisté a jde „nevěda kam“: vycházení do svobody, tj. do neznáma, se vším rizikem (převzít riziko x v mýtu jde o to, přimknout se k archetypu zachránit se tím, že se opustím a identifikuji se s pravzorem)
10
filosofie (a také věda) se musí (a může) nově orientovat: na nové