[Poznámky k situaci v ČSAV] [1992]

1. Každé náhlé, rychlé řešení bude vadné; je třeba získat nějaký čas.

2. V předvolební atmosféře není dost klidu, i to mluví pro odklad.

3. Pro ČSAV je hrozbou konec roku; proto je třeba první krok udělat zde.

4. Je nutno vytvořit situaci důvěry ve vztazích mezi ČSAV (resp. ČAVU) a vysokými školami. O příští podobě a budoucnosti Akademie i vysokých škol (včetně státního zabezpečení) se nejenom nemůže a nesmí jednat bez nich, ale v těsné spolupráci s nimi. Stát (tj. vláda atd.) se při tom musí vyvarovat intervencí do akademických svobod jak na vysokých školách, tak na akademických pracovištích.

5. Z iniciativy české vlády nechť je zřízen orgán, který bude odpovědný za přípravu komplexního řešení budoucí situace jak Akademie, tak vysokých škol. Do té doby nechť je přijato provizorní termínované opatření (na 2–3 roky), zejména pokud jde o ČAVU, aby nebylo důvodů k nervozitě.

6. Anomálie, že Akademie spadala přímo pod předsednictvo vlády, nemůže být uspokojivě vyřešena podřízením ČAVU jednomu z existujících ministerstev, ale ani jejím rozparcelováním pod různá ministerstva. Solidním řešením je ustavení zvláštního ministerstva pro vědu a vysoké školství (podle příkladu Holandska apod.) se samostatnými rozpočty.

7. V tom případě by svrchu zmíněný vládní orgán mohl být pověřen také přípravami, nezbytnými pro ustavení takového ministerstva.

8. Do budoucna musí být vytvořeno vše pro co nejužší spolupráci ČAVU a vysokých škol po vědecké stránce. Učitelé na vysokých školách musí vědecky pracovat, jinak na vysokou školu nepatří. A vědečtí pracovníci musí mít zájem o vědecký dorost a proto musí být při tom, když je tento dorost vzděláván a vychováván. Všichni vědci vyšli z vysoké školy, a měli by si ke své Alma Mater zachovat živý a účinný vztah po celý život.

9. Pokud jde o myšlenku jakýchsi dočasných plných mocí k provedení náprav žádoucím způsobem a směrem, doporučuji, aby se od ní zcela upustilo jako od nereálné a zejména nebezpečné.

LvH, 3. 3. 1992

(při České národní radě)