Politická filosofie II
| raw | skeny ◆ private seminar | transcript, Czech, origin: 16. 01. 1989
the text is preparatory to this final document:Politická filosofie II
Machine transcription, not yet edited
====================
ScanImage234.jpg
====================
71. Příprava na 16.1.88 - Filosofická přítomnost v životě POLIS: "nepolitická politika 01 Novedobá společnost resp. společenská organizace se emancipovala postupně z církevní dominace, tente vývoj může filosofie vítat už preto, že jí to umožnile se emanciper vat s područí theologie. Se sílící meci státu však se filesefie zase dostávala de stále větší závislosti na politice a na státu. 02 Filosofie má celou řadu osobitých zkušeností se státem, s obcí, s občanstvom, ovšem i se stranami, s církveni atd Už na samém počátku řecké filosofie stojí myslitelé, kteří museli utíkat před politickými událostmi /před Periany je zvláštní, že filesefie vznikala v řeckých koloniích, nikoliv v centrálním Řecku, kde zejména v Athénách našla později svou "metropoli"/. 03 I když už mezi tzv. sedmi mudrci najdene muže politicky angažované /uvádí se zejména Sélén/, prvním skutečně peliticky činným filesefem byl asi Pythagoras, pocházející ze Samu, ale přesídlivší de jižní Italie a založivší v Kretónu zvláštní sektu, orientovanou zárovei filosoficky, mysticky i politicky. Lze mít pochybnosti o tem, zda pelitika pythagorejců měla k jejich filosofii blíže než matematika nebo hudba nebo různá tabu apod. 04 Politický význam aristokratických pythagorejců byl likvidován r.440 /už po smrti Pythagoreve/ v krvavé revoluci, ti, kteří se zachránili, spadili se útěkem do různých řeckých /městských/ států. Nemalý počet jich byl zabit. 05 Rada dalších filesefů se vyznačovala rovněž určitým politickým profilem - Hérakleitos je vyestřeně aristokratický a vzhledem k politickým okolnostem se od politiky prakticky odvrací, zatímco parmenidés se v Eleji účinně účastní politického života /do jisté míry ovlivněn svým pythagorejským učitelem Ameiniou/ - rovněž ještě před protipys thagorovský pučen v Kretónu. 06 Anaxagoras z Klazomán se zasloužil o to, že filosofie byla přenesena a že mehlazakořenit /ed asi 461/ v Athénách za Periklea, ale pe Periklově smrti musel Athény sám opustit, pretože byl obžalován z bezbožnosti. V jehe jistém druhu osvícenství pokračují atémisté, a zejména Démakrites se politicky radikalizuje, je přesvědčeným demokra14 1.89 a politiku považuje za největší umění. 89-021
ScanImage234.jpg
====================
71. Příprava na 16.1.88 - Filosofická přítomnost v životě POLIS: "nepolitická politika 01 Novedobá společnost resp. společenská organizace se emancipovala postupně z církevní dominace, tente vývoj může filosofie vítat už preto, že jí to umožnile se emanciper vat s područí theologie. Se sílící meci státu však se filesefie zase dostávala de stále větší závislosti na politice a na státu. 02 Filosofie má celou řadu osobitých zkušeností se státem, s obcí, s občanstvom, ovšem i se stranami, s církveni atd Už na samém počátku řecké filosofie stojí myslitelé, kteří museli utíkat před politickými událostmi /před Periany je zvláštní, že filesefie vznikala v řeckých koloniích, nikoliv v centrálním Řecku, kde zejména v Athénách našla později svou "metropoli"/. 03 I když už mezi tzv. sedmi mudrci najdene muže politicky angažované /uvádí se zejména Sélén/, prvním skutečně peliticky činným filesefem byl asi Pythagoras, pocházející ze Samu, ale přesídlivší de jižní Italie a založivší v Kretónu zvláštní sektu, orientovanou zárovei filosoficky, mysticky i politicky. Lze mít pochybnosti o tem, zda pelitika pythagorejců měla k jejich filosofii blíže než matematika nebo hudba nebo různá tabu apod. 04 Politický význam aristokratických pythagorejců byl likvidován r.440 /už po smrti Pythagoreve/ v krvavé revoluci, ti, kteří se zachránili, spadili se útěkem do různých řeckých /městských/ států. Nemalý počet jich byl zabit. 05 Rada dalších filesefů se vyznačovala rovněž určitým politickým profilem - Hérakleitos je vyestřeně aristokratický a vzhledem k politickým okolnostem se od politiky prakticky odvrací, zatímco parmenidés se v Eleji účinně účastní politického života /do jisté míry ovlivněn svým pythagorejským učitelem Ameiniou/ - rovněž ještě před protipys thagorovský pučen v Kretónu. 06 Anaxagoras z Klazomán se zasloužil o to, že filosofie byla přenesena a že mehlazakořenit /ed asi 461/ v Athénách za Periklea, ale pe Periklově smrti musel Athény sám opustit, pretože byl obžalován z bezbožnosti. V jehe jistém druhu osvícenství pokračují atémisté, a zejména Démakrites se politicky radikalizuje, je přesvědčeným demokra14 1.89 a politiku považuje za největší umění. 89-021
====================
ScanImage235.jpg
====================
07 V tomto smyslu představuje Démokrites jakýsi přeched k sofistům a sofistice jednak v tom, že sofisté se mohli prosazovat jen v demokratických /nebo částečně demokratických politických poměrech, kdy do politického života stále víc vstupevali prostí občané, kteří brzo viděli, že potřebují vyšší, lepší vzdělání /pochopitelně k politickým cílům, k umožnění lepší kariéry/, na druhé straně je pro Démokrita ještě charakteristické, že mezi jeho názery společenskými a politickými a mezi jeho filésefii ještě není skutečné jednoty. 08 Scestnost sofistiky lze nahlédnout také ze skutečnosti, že mezi sofisty najdeme právě tak přívržence eligarchie a tedy protidemokraty, jako radikální zastánce demokracie /mezi prvními např. Thrasymachos, Kalliklés, Kritias, mezi druhými zase Lykefron, Alkidamas, Faleas Chalkedonský a četní jiní/. Sofisté nebyli schopni dostatečně reflektovat sociální a politické předpoklady existence a reznachu sofistiky. 09 Naproti tomu pravá filosofie porozuměla sobě samotné řádně teprve v okamžiku, kdy si plně uvědomila své sociální a v širokém smyslu politické postavení, zařazení a zejmén na úkoly. K tomu došle v ostrém nejen myšlenkovén, ale zejména duchovnín zápase ze strany Sokrata a Platóna. Filosofie se takříkajíe pe druhé naredila, když před úvahy FYSIS a nad ně pestavila úvahy POLIS & ZOON POLITI19.1.0 KON. 10 Sókratés je pre nás tedy vlastně prvním filosofen, s nímž je nerezlučně spjata otáska filosofického vztahu k POLIS, který se stává politickým, aniž by přestával být filosefickým. Filesef vědomě nejen žije uppestřed obce, ale nehodlá být parazitem, nýbrž odpovědným a loajálním občanom. Jake filesef nemůže a nesmí svou filosofii pedřizoval zájmůn obce, ale zájny ebce musí měřit nároky, které jsou podle něho /a podle nejlepšího "rozumu a svědomí"/ na ebec kladeny a jejich platnost je filesef nejen echeten, ale jak filosofii rozumí pevinm a obci zavázán prověřovat a eventuelně revidovat. 189 11 Sper a konflikt ebce se Sókratemg a Sókrata a obcí se tedy dostává konečně na patřičnou úroveň a stává se nejen politicky, ale také filosoficky relevantním. Filosofie si poprvé legitimně klade otázku po ffické legitimitě obce 89-022
ScanImage235.jpg
====================
07 V tomto smyslu představuje Démokrites jakýsi přeched k sofistům a sofistice jednak v tom, že sofisté se mohli prosazovat jen v demokratických /nebo částečně demokratických politických poměrech, kdy do politického života stále víc vstupevali prostí občané, kteří brzo viděli, že potřebují vyšší, lepší vzdělání /pochopitelně k politickým cílům, k umožnění lepší kariéry/, na druhé straně je pro Démokrita ještě charakteristické, že mezi jeho názery společenskými a politickými a mezi jeho filésefii ještě není skutečné jednoty. 08 Scestnost sofistiky lze nahlédnout také ze skutečnosti, že mezi sofisty najdeme právě tak přívržence eligarchie a tedy protidemokraty, jako radikální zastánce demokracie /mezi prvními např. Thrasymachos, Kalliklés, Kritias, mezi druhými zase Lykefron, Alkidamas, Faleas Chalkedonský a četní jiní/. Sofisté nebyli schopni dostatečně reflektovat sociální a politické předpoklady existence a reznachu sofistiky. 09 Naproti tomu pravá filosofie porozuměla sobě samotné řádně teprve v okamžiku, kdy si plně uvědomila své sociální a v širokém smyslu politické postavení, zařazení a zejmén na úkoly. K tomu došle v ostrém nejen myšlenkovén, ale zejména duchovnín zápase ze strany Sokrata a Platóna. Filosofie se takříkajíe pe druhé naredila, když před úvahy FYSIS a nad ně pestavila úvahy POLIS & ZOON POLITI19.1.0 KON. 10 Sókratés je pre nás tedy vlastně prvním filosofen, s nímž je nerezlučně spjata otáska filosofického vztahu k POLIS, který se stává politickým, aniž by přestával být filosefickým. Filesef vědomě nejen žije uppestřed obce, ale nehodlá být parazitem, nýbrž odpovědným a loajálním občanom. Jake filesef nemůže a nesmí svou filosofii pedřizoval zájmůn obce, ale zájny ebce musí měřit nároky, které jsou podle něho /a podle nejlepšího "rozumu a svědomí"/ na ebec kladeny a jejich platnost je filesef nejen echeten, ale jak filosofii rozumí pevinm a obci zavázán prověřovat a eventuelně revidovat. 189 11 Sper a konflikt ebce se Sókratemg a Sókrata a obcí se tedy dostává konečně na patřičnou úroveň a stává se nejen politicky, ale také filosoficky relevantním. Filosofie si poprvé legitimně klade otázku po ffické legitimitě obce 89-022
====================
ScanImage236.jpg
====================
12 Filesef nebere ebec a svůj život v ní pouze na vědomí jake jiné předmětné skutečnosti, ale chce dosáhnout dvojího espravedlnění: jednak pro sebe, jednak pre obec, a te ve vzájemnén, tj. oboustranném vztahu. Rozeberme si to. 13 Filesof si uvědomuje, že jeho existence jakožte filosofs je podmíněna a limitována situací v obci, tj. politickým staven obce /v nejširším smyslu/. Proto si musí položit otázku: jaká musí být obec, aby v ní filosof mohl žít jako filosof a aby v ní filosofie mohla být pěstována jako filosofie? Významnou částí či složkou téte otázky je pod otázka genetická resp. historické: v jaké obei se mohla sredit a rozvinou filosofie jake filosofie? /Aniž by byla hned potlačene anebo aniž by sama přestala žít ?/ 14 Ostří téte otázky, která je ostatně již sama o sobě velmi provokativní /a tehdy se te pecitovala mnohem víc než dn el dnes/, však plač vynikne pouze za předpokladu správné interpretace toho, co to je vlastně filosofie. 15 Filesef /sókratický/ ví, že nedisponuje moudrostí, že ji může nanejvýš a z celého srdce a ze vší mysli milovat a Do ní toužit. Pravá obec je tedy ta, která filesefüm dovolí milovat pravdu, aniž by jim nějakou "svou pravdu" doperučovala nebodokonce vnucovala. Pravý filesef napreti tomu si nebude vést jake mág ani sasvěcenec či sasvěcovač de mystérií, a to znamená, že se své strany ani on nebude obci vnucovat žádné "své pravdy", ale že právě ve jménu pravdy bude ustavičně na stráži a bude se detazovat každého, kde si esebuje nějakou autoritu v obci, na legitimnost jak jeho myšlení, tak jehe praktické občanské orientace. 16 Konkrétně to znamená, že filosof na jedné straně uznává v některých změrech autoritu obce /a to znamená občanů. v tom je Sókrateva demokratičnest/, na druhé ji v jiných směrech neuznává: těch nejzákladnějších, nejvyšších záležitostech a směrech, "stylech" lidského života i myšlení nemůže vposledu rozhodovat obec, většina. O pravdě, spravedlnesti, práva nelze vpealedu hlasovat, ale je třeba je respektovat a pedřídit se jin. 17 Pravda, kterou files of miluje a které chce být poslušen, neplatí jen pre něho, ale pre každéhe, a také pre obec. Nakonec nejde o místo pro ffii, ale pre pravdu, ffie je pouze nad jiné povolána k službě pravdě /i v obci/4 1 89 89-023
ScanImage236.jpg
====================
12 Filesef nebere ebec a svůj život v ní pouze na vědomí jake jiné předmětné skutečnosti, ale chce dosáhnout dvojího espravedlnění: jednak pro sebe, jednak pre obec, a te ve vzájemnén, tj. oboustranném vztahu. Rozeberme si to. 13 Filesof si uvědomuje, že jeho existence jakožte filosofs je podmíněna a limitována situací v obci, tj. politickým staven obce /v nejširším smyslu/. Proto si musí položit otázku: jaká musí být obec, aby v ní filosof mohl žít jako filosof a aby v ní filosofie mohla být pěstována jako filosofie? Významnou částí či složkou téte otázky je pod otázka genetická resp. historické: v jaké obei se mohla sredit a rozvinou filosofie jake filosofie? /Aniž by byla hned potlačene anebo aniž by sama přestala žít ?/ 14 Ostří téte otázky, která je ostatně již sama o sobě velmi provokativní /a tehdy se te pecitovala mnohem víc než dn el dnes/, však plač vynikne pouze za předpokladu správné interpretace toho, co to je vlastně filosofie. 15 Filesef /sókratický/ ví, že nedisponuje moudrostí, že ji může nanejvýš a z celého srdce a ze vší mysli milovat a Do ní toužit. Pravá obec je tedy ta, která filesefüm dovolí milovat pravdu, aniž by jim nějakou "svou pravdu" doperučovala nebodokonce vnucovala. Pravý filesef napreti tomu si nebude vést jake mág ani sasvěcenec či sasvěcovač de mystérií, a to znamená, že se své strany ani on nebude obci vnucovat žádné "své pravdy", ale že právě ve jménu pravdy bude ustavičně na stráži a bude se detazovat každého, kde si esebuje nějakou autoritu v obci, na legitimnost jak jeho myšlení, tak jehe praktické občanské orientace. 16 Konkrétně to znamená, že filosof na jedné straně uznává v některých změrech autoritu obce /a to znamená občanů. v tom je Sókrateva demokratičnest/, na druhé ji v jiných směrech neuznává: těch nejzákladnějších, nejvyšších záležitostech a směrech, "stylech" lidského života i myšlení nemůže vposledu rozhodovat obec, většina. O pravdě, spravedlnesti, práva nelze vpealedu hlasovat, ale je třeba je respektovat a pedřídit se jin. 17 Pravda, kterou files of miluje a které chce být poslušen, neplatí jen pre něho, ale pre každéhe, a také pre obec. Nakonec nejde o místo pro ffii, ale pre pravdu, ffie je pouze nad jiné povolána k službě pravdě /i v obci/4 1 89 89-023