Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
ScanImage234.jpg
====================
T Příprava na 16.1.88 - Filosofická přítomnost v životě POLIS: "nepolitická politika 01 Novodobá společnost resp. společenská organizace se emancipovala postupně z církevní dominace; tente vývoj může filosofie vítat už preto, že jí to umožnile se emancipov vat z područí theologie. Se sílící mocí státu však se filosofie zase dostávala de stále větší závislosti na pelitice a na státu. 02 Filosofie má celou řadu osobitých zkušeností se státem, s obcí, s občanstven, ovšem i se stranami, s církveni atd Už na samém počátku řecké filosofie stojí myslitelé, kteří museli utíkat před politickými událostmi /před Peršany - je zvláštní, že filosofie vznikala v řeckých koloniích, nikoliv v centrálním Řecku, kde zejména v Athénách našla později svou "metropoli"/. 03 I když už mezi tzv. sedmi mudrci najdeme muže politicky angažované /uvádí se zejména Sólón/, prvním skutečně peliticky činným filosofem byl asi Pythagoras, pocházející ze Samu, ale přesídlivší de jižní Italie a zaleživší v Kretónu zvláštní sektu, orientovanou zároveň filosoficky, mysticky i politicky. Lze mít pechybnosti o tom, zda politika pythagorejců měla k jejich filosofii blíže než natematika nebo hudba nebo různá tabu apod. 04 Politický význam aristokratických pythagorejců byl likvidován r.440 /už po smrti Pythagorově v krvavé revoluci, ti, kteří se zachránili, spasili se útěkem do různých řeckých /městských států. Nemalý počet jich byl zabit. 05 Řada dalších filosofů se vyznačovala rovněž určitým politickým profilem - Hérakleitos je vyestřeně aristokratický a vzhledem k politickým okolnostem se od politiky prakticky odvrací, zatímco parmenidés se v Eleji účinně účast ní politického života /do jisté míry ovlivněn svým pythagorejským učitelem Ameiniqu/ - rovněž ještě před protipy* thagorovským pučen v Kretónu. 06 Anaxagoras z Klazomán ze zasloužil o to, že filosofie byla přenesena a že mohlazakořenit /ed asi 461/ v Athénách za Perikles, ale pe Periklově smrti musel Athény sám opustit, pretože byl obžalován z bezbožnosti. V jeho jistém druhu osvícenství pokračují atémisté, a zejména Démskrites se politicky radikalizuje, je přesvědčeným demokraa politiku považuje za největší umění. 14 1 89 29-021 tem

====================
ScanImage235.jpg
====================
07 V tomto smyslu představuje Démekrites jakýsi přechod k sofistům a sofistice jednak v tom, že sofisté se mohli prosazovat jen v demokratických /nebo částečně demokratických politických poměrech, kdy do politického života stále víc vstupovali prestí občané, kteří brzo viděli, že potřebují vyšší, lepší vzdělání /pochopitelně k politickým cílům, k umožnění lepší kariéry/; na druhé straně je pro Démokrita ještě charakteristické, že mezi jeho názery společenskými a politickými a mezi jeho filosofii ještě není skutečné jednoty. 08 Scestnost sofistiky lze nahlédnout také ze skutečnosti, že mezi sofisty najdeme právě tak přívržence oligarchie a tedy protidemokraty, jako radikální zastánce demokracie /mezi prvními např. Thrasymachos, Kalliklés, Kritias, mezi druhými zase Lykofron, Alkidanas, Faleas Chalkedonský a četní jiní/. Sefisté nebyli schopni dostatečně reflektovat sociální a politické předpoklady existence a rozmachu sofistiky. 09 Naproti tomu pravá filosofie porozuměla sobě samotné řádně teprve v okamžiku, kdy si plaě uvědomila své sociální a v širokém smyslu politické postavení, zařazení a zejmén na úkoly. K tomu došle v ostrém nejen myšlenkovém, ale zejména duchovním zápasu ze strany Sokrata a Platóna. Filosofie se takříkajíc po druhé naredila, když před úvahy ● FYSIS a mad ně postavila úvahy POLIS a ZÓON POLITI19.1.40 KON. 10 Sókratés je pre nás tedy vlastně prvním filosofem, s nímž je nerozlučně spjata etáska filosofického vztahu k POLIS, který se stává politickým, aniž by přestával být filosefickým. Filosof vědomě nejen žije uppsstřed obce, ale nehodlá být parazitem, nýbrž odpovědným a loajálním občanon. Jake filesef nemůže a nesmí svou filosofii pedřizova zájmům obce, ale zájmy ebce musí měřit nároky, které jsou podle něho /a podle nejlepšího "rozumu a svědomí "/ na ebec kladeny a jejich platnost je filesef nejen echeten, ale jak filosofii rozumí povinen a obci zavázán prověřovat a eventuelně revidovat. 0 11 Sper a konflikt obce se Sókratem a Sókrata a obcí se tedy dostává konečně na patřičnou úroveň a stává se nejen politicky, ale také filosoficky relevantním. Filosofie si poprvé legitimaě klade otázku po ffické legitimite 89-022 89

====================
ScanImage236.jpg
====================
12 Filosof nebere ebec a svůj život v ní pouze na vědomí jako jiné předmětné skutečnosti, ale chce dosáhnout dvojího espravedlnění: jednak pro sebe, jednak pro obec, a te ve vzájemném, tj. oboustranném vztahu. Rozeberme si to. 13 Filesof si uvědomuje, že jeho existence jakožto filosofs je podmíněna a limitována situací v obci, tj. politickým staven obce /v nejširším smyslu/. Proto si musí položit otázku: jaká musí být obec, aby v ní filosof mohl žít jako filosof a aby v ní filosofie mohla být pěstována jako filosofie? Významnou částí či složkou téte otázky je pod. etázka genetická resp. historická: v jaké obei se mohla srodit a rozvinou filosofie jako filosofie ? /Aniž by byla hned potlačene anebo aniž by sama přestala žít ?/ 14 Ostří této otázky, která je ostatně již sama o sobě velmi provokativní /a tehdy se te pocitovala mnohem víc než dne dnes/, však plaě vynikne pouze za předpokladu správné interpretace toho, co to je vlastně filosofie. 15 Filesef/sókratický/ ví, že nedisponuje moudrostí, že ji může nanejvýš a z celého srdce a ze vší mysli milovat a Do ní toužit. Pravá obec je tedy ta, která filosofům devolí milovat pravdu, aniž by jim nějakou "svou pravdu" de peručovala nebodokonce vaucovala. Pravý filosof naproti tomu si nebude vést jake mág ani zasvěcenec či zasvěcovač de mystérií, a to znamená, že ze své strany ani on nebude obci vnucovat žádné "své pravdy", ale že právě ve jménu pravdy - bude ustavičně na stráži a bude se detazovat každého, kdo si osebuje nějakou autoritu v obci, na legitimnost jak jeho myšlení, tak jeho praktické občanské erientace. 16 Konkrétně to znamená, že filosof na jedné straně uznává v některých směrech autoritu obce /a to znamená občanů v tom je Sókratova demokratičnost/, na druhé ji v jiných směrech neuznává: těch nejzákladnějších, nejvyšších záležitostech a směrech, "stylech" lidského života i myšle ní nemůže vposledu rozhodovat obec, většina. O pravdě, spravedlnosti, práve nelze vpealedu hlasovat, ale je třeba je respektovat a podřídit se jin. 17 Pravda, kterou files of miluje a které chce být poslušen, neplatí jen pro něho, ale pre každého, a také pre obec. Nakonec nejde místo pro ffii, ale pre pravdu, ffie je pouze nad jiné povolána k službě pravdě /i v obci 189 89-023