Tato filosofická reflexe se soustředí na analýzu pojmu „jestota“, který autor navrhuje chápat jako specifickou formu bytí, jemuž nevládne žádná komplexní jednota. Tato jestota je spojována s nejjednoduššími virtuálními jsoucny, označovanými jako primordiální jsoucna, jež představují základní pojmové konstrukty. Hlavním rysem jejich virtuality je naprostá izolovanost a absence vztahů k jakýmkoli jiným entitám. Text se hlouběji zabývá problematickým přechodem z tohoto virtuálního stavu do stavu „reálného“, což je definováno jako transformace od non-subjektnosti k subjektnosti. Během tohoto procesu primordiální událost ustavuje a v čase udržuje svůj subjekt, čímž získává schopnost navazovat vztahy a souvislosti s jinými jsoucny. Autor následně podrobuje kritice obecně přijímané tvrzení, že „vše souvisí se vším“, a argumentuje, že tato souvislost je limitována aktuální dosažitelností jednotlivých entit. Studie tak nabízí originální pohled na ontologické základy subjektivity a relační povahy reality.