Tento filosofický záznam se zabývá hierarchickým uspořádáním klíčových filosofických disciplín, konkrétně logiky, noetiky a ontologie. Autor v něm předkládá tezi, že filosofie funguje jako kritická instance, která prověřuje nosnost a stabilitu základních pojmů a struktur těchto nauk. Hlavním argumentem textu je zjištění, že noetická nosnost, tedy platnost teorie poznání, je v posledku odvozena od nosnosti ontologické neboli metafyzické. Podobný vztah závislosti je naznačen i u logických struktur. Na základě tohoto pozorování je ontologii přiznán primát mezi ostatními filosofickými disciplínami, neboť tvoří fundamentální základ, bez něhož noetika ani logika nemohou plně obstát. Poznámka z února 1952 tak zdůrazňuje, že metafyzické zakotvení je nezbytným předpokladem pro jakékoli poznání a formální usuzování. Text stručně, ale výstižně definuje ontologii jako první filosofii, která podmiňuje možnosti a hranice lidského myšlení a poznávání světa v jeho nejvnitřnější podstatě a struktuře, čímž ustavuje řád uvnitř filosofického systému.