Milan Machovec's book represents a pioneering effort within 20th-century Czech philosophy to engage with the historical figure of Jesus of Nazareth. Moving beyond mere theological commentary or translated works, Machovec attempts a rigorous philosophical exploration that challenges the traditional boundaries of the discipline. The author of the text highlights the inherent difficulty for a philosopher to address Jesus while maintaining a philosophical stance, requiring an engagement with both theological influences and pre-philosophical biblical witnesses. A central point of critique is the apparent lack of Hellenistic influence on Jesus' thought, a remarkable phenomenon given that Palestine had been under Greek cultural sway for generations. The text argues that Machovec failed to recognize this issue as a dominant theme, neglecting to give it the necessary attention. Ultimately, the work is characterized as a significant but incomplete attempt to bridge the gap between Greek rational traditions and the unique, non-Hellenized perspective of the historical Jesus.
{Machovec, Milan}
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 6. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
{Machovec, Milan}
Nepočítáme-li překlady a také theologické texty, je Machovcova knížka prvním pokusem českého filosofa přinejmenším 2. poloviny našeho století vyrovnat se nikoliv pouze s křesťanstvím, ale se samotným Ježíšem jako skutečnou postavou, člověkem z Nazaréta. Rádl sice zařadil kapitolu o Ježíšovi do svých Dějin filosofie, ale zůstal nutně jen u náčrtu. Pro filosofa je Ježíš výzvou, na kterou je velmi nesnadné odpovědět a zůstat filosofem (čili odpovědět filosoficky); tak či onak musí každý filosof, který by se do toho chtěl pustit, vzít vážně nejen některé filosoficky velmi relevantní theology (kteří se nemohli vyhnout vlivům řeckého způsobu myšlení), ale zejména doklady aspoň některých momentů ještě předtheologického (neboť předfilosofického) myšlení biblických svědků a především myšlení Ježíše samého, který se zdá být řeckými vlivy vůbec neovlivněn. Je to dost zvláštní, ba dokonce takřka neuvěřitelné, protože Palestina byla už několik generací vtažena do sféry řeckého (přsněji už helenistického) kulturního vlivu všeho druhu. Zdá se, že právě tuto problematiku Machovec nepovažoval za dominantní a nevěnoval jí náležitou pozornost. (21.6.91)
(Praha, 910621-4.)