Kniha Milana Machovce představuje v kontextu české filosofie druhé poloviny 20. století průlomový pokus o uchopení historické postavy Ježíše Nazaretského. Na rozdíl od předchozích autorů, jako byl Emanuel Rádl, který se tématu věnoval pouze okrajově, Machovec usiluje o hlubší filosofickou reflexi, jež přesahuje rámec pouhé teologie či překladové literatury. Autor textu upozorňuje na mimořádnou obtížnost tohoto úkolu, který od filosofa vyžaduje citlivé skloubení filosofické přísnosti s analýzou předteologických a předfilosofických biblických svědectví. Za klíčový a dosud nedoceněný problém považuje skutečnost, že Ježíšovo myšlení zůstalo podle všeho zcela netknuté řeckými a helénistickými vlivy, ačkoliv tehdejší Palestina byla v této kulturní sféře již po generace integrována. Machovcovi je v recenzi vyčítáno, že právě této specifické problematice a rozporu mezi řeckou racionalitou a původním biblickým svědectvím nevěnoval náležitou pozornost, čímž opominul jeden z dominantních prvků historického kontextu Ježíšova působení.
{Machovec, Milan}
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 6. 1991
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1991
{Machovec, Milan}
Nepočítáme-li překlady a také theologické texty, je Machovcova knížka prvním pokusem českého filosofa přinejmenším 2. poloviny našeho století vyrovnat se nikoliv pouze s křesťanstvím, ale se samotným Ježíšem jako skutečnou postavou, člověkem z Nazaréta. Rádl sice zařadil kapitolu o Ježíšovi do svých Dějin filosofie, ale zůstal nutně jen u náčrtu. Pro filosofa je Ježíš výzvou, na kterou je velmi nesnadné odpovědět a zůstat filosofem (čili odpovědět filosoficky); tak či onak musí každý filosof, který by se do toho chtěl pustit, vzít vážně nejen některé filosoficky velmi relevantní theology (kteří se nemohli vyhnout vlivům řeckého způsobu myšlení), ale zejména doklady aspoň některých momentů ještě předtheologického (neboť předfilosofického) myšlení biblických svědků a především myšlení Ježíše samého, který se zdá být řeckými vlivy vůbec neovlivněn. Je to dost zvláštní, ba dokonce takřka neuvěřitelné, protože Palestina byla už několik generací vtažena do sféry řeckého (přsněji už helenistického) kulturního vlivu všeho druhu. Zdá se, že právě tuto problematiku Machovec nepovažoval za dominantní a nevěnoval jí náležitou pozornost. (21.6.91)
(Praha, 910621-4.)