Tato úvaha se zaměřuje na hluboký vztah mezi svobodou, demokracií a pojmem pravdy. Autor zdůrazňuje, že při zkoumání politických svobod v rámci demokratického zřízení nelze zcela pominout metafyzický rozměr lidské svobody, zejména v okamžicích, kdy jde o hledání pravdy. Text přímo reaguje na provokativní teze profesora Václava Bělohradského, který v raných devadesátých letech volal po „konci terorismu pravdy“ a tvrdil, že v demokracii je pluralita mínění důležitější než samotná pravda. Autor si všímá, že takové názory nacházejí silný ohlas především mezi studenty a mladou generací. Oproti Bělohradskému však autor argumentuje, že pravda je pro fungování a legitimitu demokracie nezbytná a nelze ji redukovat na pouhé soupeření názorů. Tato reflexe z února 1992 kriticky zkoumá napětí mezi subjektivním přesvědčením a objektivní realitou v politickém diskurzu a nabízí filosofický pohled na etické základy svobodné společnosti.
Svoboda
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 2. 1992
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1992
Svoboda
Z filosofického hlediska by bylo chybou začít uvažovat o politické svobodě, resp. politických svobodách, a nechat stranou otázku lidské svobody ve smyslu metafyzickém. Dnes se ovšem musíme omezit na svobody politické, protože chceme přemýšlet o svobodách v demokracii. Ukážeme si však, že v rozhodující fázi se otázce metafyzické svobody vskutku nebudeme moci vyhnout, a to zejména všude tam, kde půjde o pravdu. Naše téma je v současné chvíli velmi aktuální, neboť prof. Bělohradský přišel s tezemi jako „konec s terorismem pravdy“ a dokonce v nadpisu svého článku – „důležitější než pravda“. Podle něho v demokracii nejde o poznání pravdy, nýbrž o vládu mínění. Jeho teze nacházejí značný ohlas a vstřícné přijetí především u mladých lidí; sám to mohu pozorovat u studentů.
(Z připravovaného textu „Svoboda, demokracie a pravda“, Písek, 16. 2. 1992.)
(Písek, 920216-1.)