Tato úvaha se zabývá problematikou prvotního seznámení s filosofií a otázkou, zda je možné vysvětlit její podstatu někomu, kdo o ní dosud nic neví, bez přímého uvedení do filosofického myšlení. Autor zkoumá napětí mezi vnějším popisem disciplíny a vnitřním prožitkem filosofování. Dochází k závěru, že čistě vnější výklad bez předchozí zkušenosti není možný, protože k pochopení toho, o co ve filosofii vlastně jde, je nezbytná alespoň elementární orientovanost v tom, co nazývá „filosofičnem“. Skutečné porozumění vyžaduje osobní setkání s předmětem filosofie, které si jedinec musí osvojit sám skrze vlastní úsudek. Bez tohoto základního povědomí zůstává jakýkoli pokus o definici neúplný, neboť k výkladu filosofování je zapotřebí jistá míra vnitřního vhledu. Fragment tak zdůrazňuje, že filosofie není jen souborem informací, ale specifickým způsobem myšlení, který vyžaduje aktivní účast a předběžné porozumění kontextu, do něhož člověk vstupuje, aby mohl rozpoznat jeho význam a smysl.