Tento text kriticky zkoumá pojetí niternosti u Maxe Schelera, který ji upírá anorganickým útvarům. Autor tento postoj označuje za pozůstatek kartesiánského dualismu a argumentuje, že niternost nelze ztotožňovat s prostým fyzickým obsahem těla. Zatímco vnitřní orgány jsou přístupné vnějšímu pohledu pouze za cenu narušení celistvosti organismu, skutečná niternost zůstává z definice zvnějšku nedostupná. Studie ukazuje, že niternost není pouhým prostorem uvnitř hranic těla, ale spíše konstitutivním činitelem a garantem organické celosti. Rozlišení mezi tím, co je uvnitř ve smyslu anatomickém, a autentickou niterností je klíčové pro pochopení fenoménu života. Autor zdůrazňuje, že nahlížení do nitra těla skrze jeho narušení je ve skutečnosti stále jen pozorováním zvnějšku, čímž se potvrzuje ontologická odlišnost niternosti jako principu, který sice uniká vnějšímu pozorování, ale zakládá jednotu živého bytí.
Niternost a „oživenost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 8. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Niternost a „oživenost“
Max Scheler má za to, že „anorganickým útvarům nemůžeme přisoudit v žádném smyslu niternost“ (3150, Místo člověka v kosmu, str. 46). Mám za to, že tento mylný předsudek je pozůstatkem kartesianismu. O omyl jde proto, že především nemůžeme jakýsi typ niternosti upřít oni organickým útvarům, tj. tělům živých bytostí, u nichž rozhodně nemůže být ztotožněno to, co je „uvnitř“ těla, s niterností. Každý popis nějakých vnitřních orgánů je vlastně umožněn pouze tím, že jsme násilným způsobem překonali vnější hranice těla (a tím to tělo porušili, narušili, eventuelně i „zabili“), díky čemuž jsme mohli nahlédnout to, co bylo původně „uvnitř“, přece jenom zvnějšku. To však není principiálně možné u toho, čemu říkáme niternost, neboť ta je zvnějšku ex definitione nepřístupná, ale musí být předpokládána jako jedna z podmínek (či spíše z činitelů a garantů) celosti, celkovosti organického těla.
(Písek, 160816-1.)