Text se zamýšlí nad fundamentálním rozdílem mezi filosofem a sofistou, přičemž hlavní dělící linii spatřuje v jejich vztahu k vnitřnímu bádání a veřejnému působení. Zatímco filosof nachází uspokojení v samotném procesu myšlení v ústraní své „myšlenkové laboratoře“ a veřejnou činnost vnímá jako nezbytnou povinnost, sofista je bytostně závislý na publiku, bez něhož jeho intelektuální činnost ztrácí smysl. Autor upozorňuje na komplikovanou roli sebereflexe, která může být autentická i předstíraná. Sofista se často stylizuje do role filosofa, aby zvýšil svou prestiž, zatímco filosof se může snažit působit jako bavič publika ze strategických důvodů. Tato vzájemná nápodoba a možnost sebeklamu činí rozlišení obou typů osobností značně obtížným. Problém rozpoznání pravé filosofie od sofistiky tak zůstává trvalou výzvou nejen pro vnější pozorovatele, ale i pro aktéry samotné v rámci jejich vlastní vnitřní kontroly.
Filosof a sofista
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 6. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Filosof a sofista
Kdybychom si odmysleli stálou sebereflexi, bez níž se ovšem filosof (ale ani sofista) neobejde, mohli bychom říci, že se filosof pozná podle toho, že je šťasten ve své myšlenkové laboratoři, zatímco působení navenek, na veřejnosti považuje za svou povinnost, za závazek, ale nemá v něm žádné velké zalíbení (ovšemže s výjimkou vedení žáků apod.). Sofista na druhé straně může být sebeinteligentnější a může mít sebevíc sofistikované nápady, ale bez publika ho to zkrátka nebaví. Problémem je ovšem ta reflexe, která může být opravdová (pravá) anebo jen fingovaná, předstíraná (eventuelně účelová, „nástrojová“). Konkrétně to znamená, že takový sofista může udržovat své působení na druhé v mezích, aby vypadal jako filosof; a na druhé straně – což je ovšem menší problém – filosof se může nažit vypadat, jako že ho působení navenek baví, přitahuje, že zabavení publika je jeho filosofickým záměrem a cílem. Proto je rozpoznávání a odlišeni jednoho od druhého poněkud obtížné a může často působit mylně, vyvolávat mylný dojem. I to je jeden z důvodů nesnadnosti náležitého rozlišování filosofie od sofistiky a filosofů od sofistů. A tato nesnadno není omezena jen na pohled či přístup zvnějšku, nýbrž zůstává nesnadností, i když filosof nebo sofista kontroluje sám sebe.
(Písek, 150627-2.)