This reflection critically examines the relationship between motion and being, starting from the Aristotelian concept of motion as the actualization of potential. The author reflects on Rádl's interpretation, which paradoxically suggests that a moving subject appears inert or external to its own motion. However, this approach is challenged; motion is not merely an external attribute but an essential part of existence. The text argues that nothing in motion can remain truly indifferent to it. If a certain substrate appears unaffected by motion, it is only because this substrate is itself another type of motion that concerns it essentially. The paper emphasizes the need to distinguish between different forms of motion while simultaneously perceiving their inseparable connection. Motion is thus not something that happens to something static but is a process that defines the very essence of being. The goal is to overcome the dualism of the subject and its change in favor of a dynamic understanding of reality.
Netečnost a pohyb
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 8. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Netečnost a pohyb
Přinejmenším od časů Aristotelových je pohyb mylně chápán jako něco, co není obsahově spjato s tím, co se pohybuje. Rádl to jakoby protismyslně (absurdní interpretací) vyslovil tak, že to, co se pohybuje, se samo vlastně nepohybuje. To, co se pohybuje, jako by bylo vůči pohybu (svému pohybu!) jakoby netečné, jako by se ho ten pohyb netýkal, jako by byl jen něčím vnějším. Sám Aristotelés to však do té míry přece jenom nezjednodušoval: pro něho pohyb je uskutečňování možného. A toto uskutečňování je vlastně proces, nikoli náhlá změna, náhlý přeryv. Nicméně i tak platí, že uskutečnit se může jen „skutečně“ možné; a sama jsoucnost, tj. samo „jest“ platí stejně o možném ještě neuskutečněném i o možném již uskutečněném (neboť to, co je skutečné, zajisté bylo – a je – i možné). V pohybu není nic, co by vůči pohybu zůstávalo jakoby indiferentní, čeho by se onen pohyb jakoby netýkal. Pokud můžeme mluvit o nějakém „podkladu“, který je v určitém pohybu, který jako by se ho opravdu netýkal, je tomu tak pouze proto, že sám onen „podklad“, který se nám jeví jako indiferentní vůči svému pohybu, je sám také pohybem, ale jiným, odlišným, a ten se ho ovšem bytostně týká. A obojí musíme odlišit, ale musíme také vidět jejich spojitost, neoddělitelnost.
(Písek, 150825-1.)