Tato úvaha kriticky zkoumá vztah mezi pohybem a jsoucnem, přičemž vychází z Aristotelova pojetí pohybu jako uskutečňování možného. Autor reflektuje Rádlovu interpretaci, podle níž se pohybující se subjekt jeví vůči svému pohybu jako netečný či vnější. Tento přístup je však zpochybněn; pohyb není pouhým vnějším atributem, nýbrž bytostnou součástí jsoucna. Text argumentuje, že nic, co se pohybuje, nemůže zůstat vůči pohybu indiferentní. Pokud se zdá, že určitý podklad zůstává pohybem nedotčen, je to pouze důsledek toho, že tento podklad je sám o sobě jiným typem pohybu, který se ho bytostně týká. Práce zdůrazňuje nutnost rozlišovat mezi různými formami pohybu, ale zároveň vnímat jejich nerozlučnou spjatost. Pohyb tedy není něčím, co se děje na něčem statickém, ale je procesem, který definuje samotnou podstatu jsoucího. Cílem je překonat dualismus subjektu a jeho změny ve prospěch dynamického chápání reality.
Netečnost a pohyb
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Netečnost a pohyb
Přinejmenším od časů Aristotelových je pohyb mylně chápán jako něco, co není obsahově spjato s tím, co se pohybuje. Rádl to jakoby protismyslně (absurdní interpretací) vyslovil tak, že to, co se pohybuje, se samo vlastně nepohybuje. To, co se pohybuje, jako by bylo vůči pohybu (svému pohybu!) jakoby netečné, jako by se ho ten pohyb netýkal, jako by byl jen něčím vnějším. Sám Aristotelés to však do té míry přece jenom nezjednodušoval: pro něho pohyb je uskutečňování možného. A toto uskutečňování je vlastně proces, nikoli náhlá změna, náhlý přeryv. Nicméně i tak platí, že uskutečnit se může jen „skutečně“ možné; a sama jsoucnost, tj. samo „jest“ platí stejně o možném ještě neuskutečněném i o možném již uskutečněném (neboť to, co je skutečné, zajisté bylo – a je – i možné). V pohybu není nic, co by vůči pohybu zůstávalo jakoby indiferentní, čeho by se onen pohyb jakoby netýkal. Pokud můžeme mluvit o nějakém „podkladu“, který je v určitém pohybu, který jako by se ho opravdu netýkal, je tomu tak pouze proto, že sám onen „podklad“, který se nám jeví jako indiferentní vůči svému pohybu, je sám také pohybem, ale jiným, odlišným, a ten se ho ovšem bytostně týká. A obojí musíme odlišit, ale musíme také vidět jejich spojitost, neoddělitelnost.
(Písek, 150825-1.)