Text se zabývá podstatou filosofické kritiky a procesem interpretace filosofických textů. Autor vychází z teze, že filosofie je primárně kritickou reflexí, což vyžaduje specifický přístup k četbě, který je kritický jak k textu, tak k samotnému čtenáři. Hlavním cílem této kritiky je hluboké porozumění, které však naráží na problém autorského záměru. Jelikož nemáme přímý přístup k myšlenkám autora v momentě tvorby, stává se určujícím samotný napsaný text, jehož význam je fixován v okamžiku zápisu. Úvaha směřuje k provokativnímu závěru, že úkolem interpreta je pokusit se porozumět textu lépe, než mu rozuměl jeho tvůrce. To neznamená ignorovat autorův pohled, ale spíše jej brát vážně a přitom zasadit do nových souvislostí, čímž lze odhalit významy, které mohly autorovi zůstat skryté. Proces porozumění je tak neustálým, tvůrčím dialogem mezi pevnou formou textu a neustále se měnícím kontextem jeho recepce.