Text se zabývá vztahem mezi filosofií a životní orientací na základě postojů Boženy Komárkové. Vychází z přesvědčení, že jedním z hlavních úkolů filosofie je poskytovat člověku, a zejména mládeži, oporu a životní směr. Komárková reflektuje svou vlastní zkušenost, kdy dobová filosofie nebyla schopna tyto potřeby naplnit bez nutnosti rozsáhlého předběžného studia. Autor zdůrazňuje, že filosofie musí mít schopnost oslovit i neškoleného jedince a strhnout ho svou vnitřní přesvědčivostí hned v prvním kroku. Zároveň však nesmí zastírat, že hlubší porozumění vyžaduje plné nasazení, vážnost a soustavné úsilí. Filosofování je zde představeno jako proces, který v počátku zaujme svou přístupností, ale následně vyžaduje intelektuální poctivost a vytrvalost. Text tak obhajuje pojetí filosofie jako disciplíny, která je vnitřně provázána s praktickým životem a mravní integritou člověka, přičemž klade nároky na její srozumitelnost i hloubku v kontextu hledání lidské stability v moderním světě.