Tato filosofická úvaha se zabývá vztahem mezi světem a objektem a zdůrazňuje, že svět nelze tematizovat bez vztahu k subjektu. Autor argumentuje, že svět není samostatnou skutečností ani objektem, neboť objekt existuje pouze pro subjekt. Zásadní rozdíl mezi světem a běžným objektem spočívá v tom, že zatímco objekt je definován vnějším subjektem, veškeré subjekty jsou součástí světa, a tedy vnitrosvětné. „Sám svět“ není subjektem ani objektem vnějšího pozorovatele. Pokud je svět chápán jako celek, jde o myšlenkovou konstrukci, která musí reflektovat pozici myslícího subjektu. Text dále upozorňuje, že nahlížení na svět jako na pouhou agregaci by vyžadovalo existenci subjektu vně světa. Závěrem autor konstatuje, že pokud svět definujeme jako úhrn všeho, musíme buď připustit existenci mimosvětných skutečností, nebo chápat „náš svět“ jako jeden z mnoha možných světů. Tato reflexe zpochybňuje tradiční objektivistické pojetí reality.