Tento abstrakt se zabývá filosofickým vymezením pojmů „vnitřní“ a „niterný“ v souvislosti se strukturou událostného dění. Autor kriticky přehodnocuje Zenónův předpoklad o nekonečné dělitelnosti času a prostoru, který by vedl k bezrozměrným bodům. Namísto toho prosazuje myšlenku existence nejmenšího, dále nedělitelného časového úseku, který si však uchovává svou časovou povahu a disponuje odlišným počátkem a koncem. U těchto primordiálních událostí dochází mezi jejich začátkem a završením k vnitřní změně, která je z vnějšího pohledu nepostřehnutelná. Právě tento proces proměny, jenž se odehrává v rámci minimálního časového celku, definuje to, co nazýváme nitrem události. Studie tak ukazuje, že niternost není statickou vlastností, ale dynamickým atributem dění, který uniká vnějšímu pozorování. Text nabízí nový ontologický pohled na strukturu konkrétních událostí skrze analýzu jejich vnitřní konstituce a časové rozlehlosti, čímž vymezuje nitro jako prostor pro autentickou změnu.
Vnitřní (niterný)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 2. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Vnitřní (niterný)
Je třeba náležitě objasnit, co jmenujeme slovem „vnitřní“ nebo „niterný“ (a „nitro“ atd.) A právě to je nejlépe možno ukázat na struktuře událostného dění a hlavně modelu konkrétní (pravé) události. Proti sugestivní myšlence (spíše předpokladu) Zenónově, že dělením času (nebo prostoru) donekonečna (resp. až kam to půjde) dospějeme k časovému (nebo prostorovému) „bodu“ a tím k „ne-času“ (resp. „ne-prostoru“) budeme trvat na tom, že čas zůstává nadále časem (a prostor prostorem). Což – na první pohled obdobně jako u atomistů – vede k závěru, že musí existovat nějaký nejmenší „úsek“ času (nebo prostoru), který je dále už nedělitelný, ale nadále má počátek a konec, které nejsou ani časově, ani prostorově identické. Za předpokladu, že to platí také pro primordiální události, nebo jinak vymezeno, na nejkratší události, jaké se ještě mohou (v našem světě) dít, dochází mezi jejich počátkem a koncem ke změně, takže konec se nerovná počátku. Z nějakých důvodů právě tato skutečnost uniká pozorování zvenčí, takže onu změněnost musíme připsat nitru takové události.
(Písek, 130223-1.)