Tento abstrakt se zabývá filosofickým vymezením pojmů „vnitřní“ a „niterný“ v souvislosti se strukturou událostného dění. Autor kriticky přehodnocuje Zenónův předpoklad o nekonečné dělitelnosti času a prostoru, který by vedl k bezrozměrným bodům. Namísto toho prosazuje myšlenku existence nejmenšího, dále nedělitelného časového úseku, který si však uchovává svou časovou povahu a disponuje odlišným počátkem a koncem. U těchto primordiálních událostí dochází mezi jejich začátkem a završením k vnitřní změně, která je z vnějšího pohledu nepostřehnutelná. Právě tento proces proměny, jenž se odehrává v rámci minimálního časového celku, definuje to, co nazýváme nitrem události. Studie tak ukazuje, že niternost není statickou vlastností, ale dynamickým atributem dění, který uniká vnějšímu pozorování. Text nabízí nový ontologický pohled na strukturu konkrétních událostí skrze analýzu jejich vnitřní konstituce a časové rozlehlosti, čímž vymezuje nitro jako prostor pro autentickou změnu.