Tento text se do hloubky zabývá sémantickým a filosofickým rozdílem mezi pojmy "názor" a "mínění", které bývají v běžném jazyce často zaměňovány. Autor vychází z řecké etymologie, kde slovo názor původně odpovídá termínu theoriá (vhlédnutí, zření či náhled), zatímco mínění odpovídá pojmu doxa. Text kritizuje současný úpadek vzdělanosti, který se projevuje v úzu, kdy lidé hovoří o svých "různých názorech" na jednu věc. Podle autora však může být pravý názor pouze jeden a pro všechny stejný, neboť skutečné nazření ze své podstaty vylučuje omyl a subjektivní různost. Jako klasický příklad uvádí geometrické objekty, jako je pravoúhlý trojúhelník, jejž lze myšlenkově nahlédnout ve stejné podobě dnes i v dobách Pythagora. Závěrem autor konstatuje, že takto lze nahlížet pouze myšlenkové konstrukty, nikoliv reálný, fyzický svět, který vyžaduje postupné a neustálé poznávání. Skutečný názor je tedy výsadou sféry ideálních modelů, které lze izolovat a plně rozumově pochopit.
Názor a mínění
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 5. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Názor a mínění
České slovo „názor“ je původně překladem řeckého slova theoriá, což se také překládá jako zírání, zření, náhled, nahlížení. Už nejstarší řečtí filosofové se kriticky distancovali od pouhého mínění, domnění, což se řeklo jako doxa. Doxa se bytostně lišilo od epistémé, takže dokonce ani správné mínění, orthé doxa, se ještě nemohlo stát skutečným věděním. Z důvodů nedostatečné vzdělanosti, tj. kultivovanosti dnes často slyšíme, že „lidé jsou různých ‚názorů‘„, což je ovšem vlastně nesmysl; správně je třeba říci, že mají různá mínění, neboť názor je a vůbec může být jen jeden, pro každého stejný, opravdové nazření vylučuje různost, protože vylučuje omyly. Klasickým příkladem takového pro všechny stejného „názoru“ je třeba pravoúhlý trojúhelník: ten, který podle staré tradice údajně „nahlédl“ či „nazřel“ Thales nebo Pythagoras, je s naprostou přesností tentýž, který můžeme „nahlédnout“ či „nazřít“ my dnes. Tento příklad je však zároveň dokladem pro to, že „nazřít“ můžeme pouze myšlenkové modely („konstrukty“), ale nikoliv něco „reálného“ (skutečného, „fysického“); to musíme jen krok za krokem poznávat. Pouze myšlenkové konstrukty můžeme učinit předmětem „nazření“ či „názoru“, protože jen ty můžeme „myslit“ jako izolované.
(Písek, 120521-3.)