Tato úvaha zkoumá proces, jímž se subjekt konstituuje prostřednictvím svých vlastních akcí a realizací. Subjekt se formuje skrze kvality svých činů, které jsou umožněny tělesností, zahrnující nejen fyzickou schránku, ale i duševní procesy a vědomí. Ačkoli základní rysy jako charakter, sklony či vášně mají svůj původ v těle, jsou upevňovány nebo oslabovány jednáním, které nelze redukovat na pouhou fyziologickou podstatu. Autor dále analyzuje koncept sebepoznání jako proces analogický k poznávání vnějšího světa. Podobně jako u vnějších skutečností, i v případě sebe sama subjekt nejprve konstruuje myšlenkové modely či obrazy, které jsou teprve následně konfrontovány s praktickou zkušeností. Proces sebepoznání tedy spočívá v aktivní tvorbě obrazu vlastního já prostřednictvím vědomých i nevědomých aktů a v následné identifikaci subjektu s tímto vytvořeným modelem. Text tak zdůrazňuje, že subjekt není statickou daností, nýbrž dynamickým výsledkem svých vlastních projevů a následné sebereflexe.