Tento text se zabývá ontologickou a epistemologickou povahou myšlenky a filosofického pojetí. Autor vychází z teze, že každá myšlenka vyžaduje aktivní subjektivní činnost myšlení, čímž získává svou počáteční skutečnost. Zároveň však zdůrazňuje, že myšlenku nelze redukovat pouze na tuto subjektivitu. Skutečná myšlenka je definována svým vztahem k něčemu vnějšímu, co stojí mimo samotný akt myšlení a není jeho pouhou součástí. Bez tohoto vztahu k vnější skutečnosti či jsoucnu by myšlenka degradovala na pouhý dojem či pocit. Podobně je nahlíženo i na filosofické pojetí, které, ačkoliv je aktivním tvůrčím výmyslem a nevyplývá přímo z daností, v sobě vždy nese odkaz k něčemu objektivnímu. Text uzavírá aristotelským postřehem o nesnadnosti úplného minutí pravdy, čímž podtrhuje vnitřní sepětí lidského myšlení s realitou, která jej přesahuje. Myšlení je tak představeno jako dynamický proces propojující subjekt s vnějším světem.
Myšlenka a pojetí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 6. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Myšlenka a pojetí
Každá „myšlenka“ musí být (vy)myšlena, tj. musí být uskutečněna aktivitou myšlení; v tom smyslu je vždy „věcí subjektivní“. Důležité však je, abychom si zároveň také uvědomili, že žádnou (skutečnou) myšlenku nelze redukovat na pouhou subjektivitu. Jednou (vy)myšlena, stává se tato myšlenka skutečností; to za prvé, ale není to zdaleka vše. Myšlenka se totiž vždycky také vztahuje k něčemu, co není pouhou součástí subjektivity, ale co od myšlenky (a její skutečnosti) nelze oddělit: myšlenka, která se nevztahuje k něčemu takto s aktem myšlení zásadně nespojeného, nesvázaného, tedy vlastně nějak mimo sám tento akt „skutečného“, „jsoucího“, přestává být skutečnou myšlenkou (zůstává jen jakýmsi dojmem či pocitem, ale ani zde nemůžeme nají „dojmy“ nikterak nespojené s intencí, tj. nezatížené, „neznečištěné“ vztahem k něčemu, co není jejich součástí). To platí ještě významněji a bytostněji o každém „pojetí“, zejména pak filosofickém: každé filosofické pojetí je výmyslem, tj. muselo a musí být aktivně (vy)myšleno, protože nikdy nemůže jen prostě vyplývat z čehokoli již daného; a naproti tomu žádné filosofické pojetí nemůže být obviňováno ani usvědčováno z toho, že je „čirým výmyslem“, protože v každém takovém pojetí je a vždy musí být mnohé, co nezůstává pouhou jeho součástí ani složkou, nýbrž odkazuje na něco jakoby „skutečného“ nebo přinejmenším stojícího mimo toto pojetí a před ním jakoby „vně“. (Viz Aristotelés: je nesnadné s s pravou naprosto minout. )
(Písek, 120629-1.)