This text examines the relationship between the mathematical abstractions of infinity and zero and their application to physical reality, particularly within the field of cosmology. The author criticizes the tendency of some astrophysicists to apply concepts of eternity and infinite spacetime to the universe as a whole, arguing that if infinity were a physical reality, mathematics would not encounter such significant internal difficulties with it. The text further explores the role of speculation in interpreting empirical data and references the views of Steven Weinberg. The author contends that even theories involving a multiverse do not resolve the question of a beginning; they merely shift it to a different level. Ultimately, the author maintains that both infinity and zero are unreal in the physical world. While useful in mathematics, zero in reality would imply the total annulment of existence. This reflection emphasizes the fundamental distinction between ideal mathematical constructs and concrete physical reality.
Nekonečno a skutečnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 7. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Nekonečno a skutečnost
Že má matematika své „vnitřní“ problémy s „nekonečnem“ (a s „nulou“), je známo už velmi dávno. Proto je kupodivu, že třeba mezi astrofyziky najdeme řadu vědců, kteří se pokoušejí uplatnit myšlenku „věčnosti“, tj. nekonečnosti v čase (a nejspíš i prostoru, neboť jde přece o „časoprostor“!) na Vesmír jako „celek“. Kdyby však bylo nějaké „nekonečno“ možné ve skutečnosti (v „realitě), proč by pak bylo tolik potíží s „nekonečnem“ v matematice? Je zvláštní, že třeba i takový pedant a redukcionista jako Weinberg se omezuje pouze na konstatování, že „na základě čistě spekulativním nelze tvrdit“, že vesmír nemá konečný věk. Vždyť samo pojetí „nekonečna“ je konstruktem spekulace ! Problémem přece není vztah empirie a spekulace, ale to, že bez jakékoli spekulace nelze žádnou „empirii“ jako důkaz použít! I kdyby se prokázalo, že „náš“ Vesmír je pouze jeden z mnohých, otázka „počátku“ (nebo „nevzniklosti“) zůstává. Připusťme mnohost „mini-vesmírů“ – otázka, zda můžeme legitimně předpokládat nekonečnost (prostoročasovou) nějakého super-vesmíru (nebo mega-vesmíru), je tu nadále, jen je o něco posunuta. Sám bych vždycky trval na ireálnosti každého „nekonečna“ (i každé „nuly“ – nula „v realitě“ znamená, že vše „reálné“ je anulováno, tedy popřeno; je tomu zkrátka jinak než v matematice).
(Písek, 120712-1.)