Tento text se zabývá Whiteheadovým pojetím „aktuální entity“ v kontextu jeho vztahu k Newtonovým názorům na kvantifikaci a smyslové předměty. Autor zkoumá otázku, zda může být jakákoli entita ve své celistvosti považována za „právě aktuální“. Vychází z rozlišení mezi entitou jako jsoucnem (ens) a jsoucností (entitas), přičemž upozorňuje, že aktuální přítomnost je obvykle odlišná od stavů, které již pominuly nebo teprve nastanou. Argumentuje, že s výjimkou primordiálních jsoucen, jejichž bytí je identické s jejich aktuální přítomností, trvají všechna ostatní jsoucna déle než kterákoli jejich jednotlivá aktuální jsoucnost. Z toho vyplývá, že o „aktuální entitě“ lze v přísném smyslu mluvit pouze u primordiálních prvků reality. U vyšších jsoucen nelze aktuálnost vztáhnout na entitu jako celek, neboť ta z principu nemůže být celá přítomna v jediném okamžiku. Úvaha tak kriticky nahlíží na terminologickou a ontologickou konzistenci Whiteheadovy filosofie organismu.
Aktuální entita (actual entity)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 10. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Aktuální entita (actual entity)
Whitehead se na jednom místě (P&R 1979, p. 73) distancuje od Newtona v tom, že podle něho (Newtona) je „vulgárním“ chápáním mít za to, že kvantifikace může mít smysl jen v souvislosti se „smyslovými předměty“ (sensible objects); Whitehead naproti tomu zdůrazňuje, že filosofie organismu začíná souhlasem s oním vulgárním pojetím – jen s jediným rozdílem, že místo termínu „sensible object“ užívá termínu „actual entity“. Nechám teď stranou, nakolik lze ospravedlnit matematické výpočty, které se už vlastně netýkají ničeho „skutečného“ (a kterých je vlastně jen někdy možno k něčemu „skutečnému“ použít). Jde mi o to, může-li vůbec nějaká „entita“ být (jako taková, tj. celá) právě „aktuální“. Jako „právě aktuální“ chápeme jen „aktuální přítomnost“, kterou odlišujeme od přítomností již nebo ještě neaktuálních. Pod „entitou“ rozumíme buď „jsoucno“ (latinsky „ens“) nebo „jsoucnost“ (latinsky „entitas“). Jsoucno nemůže být nikdy celé aktuální, snad s výjimkou primordiálních jsoucen (o kterých zatím nic nevíme, jen se pokoušíme si o tom učinit jasno), jejichž aktuální přítomnost je identická s jejich celým bytím. (Nechávám stranou rozdíl mezi bytím „virtuálním“ a bytím „reálným“, tj. bytím zapojením ve „světě“.) Všechna jsoucny vyšší než primordiální trvají déle než kterákoli jejich aktuální jsoucnost; mají tedy takových jsoucností víc, a jenom jedna z nich může být „právě aktuální“. V důsledku toho bychom mohli o „aktuální entitě“ ve smyslu „aktuálního jsoucna“ mluvit pouze v případě primordiálních jsoucen, kdežto ve smyslu „aktuální jsoucnosti“ bychom onu aktuálnost nikdy nemohly vztáhnout na jsoucno celé, tj. na celou entitu, na entitu jako celek, protože ta z principiálních důvodů nemůže být celé najednou, celá aktuálně jsoucí.
(Písek, 121027-3.)